Stereo love w/Pablo Martin Paéz Gavira

Chapter 12

Po chvíli přišel taťka s mamkou. Mamka měla noční, takže u toho, co se stalo ráno nebyla. Přišli ke mně a začali se na všechno vyptávat. Zodpověděla jsem jim všechny jejich otázky tak, že kdyby to byl test, tak bych měla za 1!

Taťka:,, A kde je Nat?"
Care:,, Nevím, odvezli ji, protože zvracela krev. Hele Pedri, běž se poptat, potřebuju vědět, zda je v pohodě."

Pedri jen kývl a odešel. Palo tu stále seděl. V jeho přítomnosti jsem se cítila lépe, až tu rodiče nebudou, tak mu to asi řeknu! No, tedy pokud tu bude. Chvíli jsme si povídali. Pedri vletěl do dveří. Byl vysmátý od ucha k uchu.

Pedri:,, Nat je v už pořádku!"
Care:,, Vážně?? Jo! Co jí vůbec bylo?"
Pedri:,, To nevím, doktoři mi to říci nechtěli, ale říkali, že se už není čeho bát."

Chvíli jsme se různě bavili, než někdo zaťukal na dveře. Byl to Xavi. Když vešel, tak se rozhlédl, usmíval se, ano už mu bylo řečeno, že jsme obě vzhůru. Jenže když neviděl Nat, tak mu úsměv zmizel.

Xavi:,, Kde je Nat?"
Care:,, Převezli ji někam, protože zvracela krev."
Xavi:,, Cože?! Jaktože o tom nevím!"
Pedri:,, Nebojte už je prý v pořádku, ale jestli chcete vědět, co se ji stalo, musíte jít za doktorem."

Xavi se hned otočil a zase vyšel ze dveří. Po chvíli se vrátil.

Xavi:,, Už je v pořádku, je možné, že má trhlinky v jícnu, ale to by nebyl následek nehody, ale nějakého silnějšího kašle. Podle doktora zvrací, protože má narušenou trávicí soustavu. Ale prý se to časem zlepší."

Xaviho vyprávění přerušil někdo, kdo ťukal na dveře. Byl to doktor, který vezl Nat zpět!

Doktor:,, Počítám, že vám tady pan Hernández už vše řekl. Potřebuje klid. Pokud bude mít potíže s dýcháním, nebo něco se dělo, hned zmáčkněte tlačítko."

Jen jsme kývli. Sestra mi podala jídlo a Nat dala novu kapačku. Bylo to hnusný, nechtěla jsem ti ani jist, ale nějak jsem to překousla. Pp chvíli šel k Nat Xavi, bylo vidět, že mu je vše líto. Oba se usmívali. Po chvíli za ni šli i ostatní a různě se s ní bavili.
Už byl konec návštěvních hodin. Všichni odešli, tedy až na kluky, kteří si šli pro něco do automatu. Po chvíli se vrátili. Videla jsem na Pabla, jak je nervózní, nechápala jsem proč, ale nechala jsem to být. Všichni jsme si povídali, než Pedri a Nat usnuli. Pedri ji držel za ruku. S Pablem jsme se na sebe koukli s šibalským úsměvem. Ke jasné, že budou spolu. Po chvíli mu ale úsměv zmizel z tváře a začal chodit po pokoji sem a tam. To už jsem nevydržela a promluvila jsem.

Care:,, Pablo děje se něco?"

Pablo se na mě koukl a zacal nějak koktat.

Pab:,, Já já já, Dobře dobře dobře. Já ti musím něco říct. Vím, že ti možná zkazí naše přátelství, ale prostě to říct musím. Cítím se s tebou strašně hezky. Jsi milá, hodná a krásná. Už nějakou dobu, jsem ti chtěl říct, co k tobě cítím, ale nemel jsem odvahu. Když jsme byli pryč, tak jsi mi strašně chyběla, chtěl jsem za tebou přijet a obejmout tě. Když mi tvůj táta řekl, že jsi v nemocnici, tak jsem ti málem nezvládl. No prostě to co jsem ti chtěl říct je to, že tě miluju. Možná to stejně necítíš a třeba tím zkazím naše přátelství, ale-"

Dala jsem mu prst před pusu a usmála se na něj.

Care:,, Taky tě miluju."

Usmál se. S těží jsem si sedla a nahla se k němu. Pomalu jsme se přibližovali, až jsme si dali pusu.
Chvíli jsme se líbali. Poté jsem si lehla, Pablo seděl na židli, ale stále mě držel za ruku. Byl to skvělý pocit. Snažila jsem se uklidnit, jenže vy nevíte, jak moc jsem byla strašně ráda. Po chvíli jsme s rukou v ruce usnuli.

No tak na tuto "vzácnou" kapitolu, má Nat narozky, takže všechno nejlepší podruhé tondasmrdi ! Jsem ráda za vaši podporu!

-Care<33