Stereo love w/Pablo Martin Paéz Gavira

Chapter 45

**One month later**

Je to měsíc, co probíhá liga Mistrů a zároveň mistrovství světa v házené. Dnes má Tash finále proti Mnichovu a já mám po ní finále proti USA. Jsem docela vystrašená, protože tohle je náš den. Je ráno, musím se připravit, abych vše stihla. Rodiče jsou stále v Brazílii. Ani jednou za ti dobu mi nenapsali, nezavolali, nic. Cítila jsem po celou dobu zklamání. Asi jsem se s tím nějako srovnala. Celý ten měsíc jsem ztrávila s Pablem a někdy i s Tash a Pedrim. Dnes je venku docela horko. Tash zápas začíná v 16:00, takže je dost času. Své věci na můj zápas jsem si už připravila včera. S Pablem sedíme u stolku a koukáme se na naši zahradu.

Pab:,, Care?"
Care:,, Ano?"
Pab:,, Nepůjdeme na chvíli do bazénu? Ke pěkně a je dost času."
Care:,, Mně se do vody moc nechce, ale klidně běž, já se budu opalovat."

Oba jsme se zvedli a šli jsme se prevlect do plavek. Vzali jsme ručníky a nějaké to pití. Já jsem si lehla na lehátko, z kterého jsem měla skvělý výhled. Koukala jsem se na něj. Vypadal tak hezky.

Pab:,, To jsem tak zajímavý?"
Care:,, Ne, mnohem víc."

S úsměvem se na mě koukl a začal vylézt z vody. Bruh wtf však jsi tam teď vlezl. Přišel ke mně a vzal mě do náruče. Mek chladné ruce a celé chladné tělo. Pomalu se rozešel k bazénu a mně bylo jasné, co se stane. Začala jsem sebou vrtět a se smíchem jsem ho prosila a rvala jsem.

Care:,, Aa! Ne, prosím. Ne. Prosím!" 

Jen se sibalsky usmíval a šel dále. Po chvíli jsem už necítila jeho dotek, ale něco chladného. No jasně! Hodil mě do vody. Vynořila jsem se s naštvaným obličejem. Pablo se na mě jen s pobaveným úsměvem koukl.

Care:,,To mu jen tak neprojde. Jen ať si počká."

Zašeptala jsem si pro sebe. Poté jsme byli nějakou dobu v bazénu. Když nastal čas oběda, tak jsme si jen objednali jídlo. Po pár hodinách k nam přijel Pedri. Když bylo 15:20, tak jsme se jen s Pablem oblékli a šli jsme i s věcmi do Pedriho auta. Stavili jsme se ještě pro Xaviho.

***

Přijeli jsme k obrovské hale. Vešli jsme dovnitř a šli jsme na tribunu. Byli tu opravdu hodně lidí. Pozdravili jsme se s Frenkiem, Mikky, Ferranem, Sirou, Fatim a spoustu dalšími. Sedli jsme si na naše místa. Po chvíli jsem zahlédla Tashu. Měly začít nastupovat. Když mě zaregistrovalala, tak jsem se na ni s úsměvem koukla. Nastoupily, zazpívali jejich hymnu a pak se šlo hrát.

***

Mnichov vedl 24:19. Tasha s Brunou měly převážně svou taktiku.
Míč letí na Tashu a trefil ji do obličeje. Ihned ji to srazilo na zem. Ležela na břiše a obličej měla schovaný do země. Rozhodčí pískl a holky se k Tashe rozebehly. Neslyšela jsem, co tam říkají, jen jsem zaslechla jednu větu.

??:,, Doktora, doktora!"

S vystrašeným pohledem jsem se koukla na Pedriho, který seděl s rukou přes pusu. Doktoři tam na Nat něco mluvili. Po chvíli ji pomohli na lavičku a ošetřili ji. Po chvíli se začaly týmy vracet. Mezi členy týmu Barcelony je i Nat. Když jsme ji viděli, tak jsme začali tleskat. Roztleskali jsme celou halu. Zápas probíhal docela vyrovnaně, ale na konci to bohužel nevyšlo. Skončilo to 78:77 pro Mnichov. Mnichov se radoval, ale  Barcelona byla pravý opak. Tasha stala s rukama na bocích a vypadala zklamaně. Po chvíli někam poodesla. Vsichni jsme byli smutní, já jsem měla slzy v ocich. Za nějakou chvilku si před nás celý tým stoupl a poděkoval nám. Celou dobu jsme jim tleskali. Bohužel už musím na můj zápas, tam jsem sama pomalu odešla. Teď musí špatná nálada pryč. Toto je finálrle mistrovství, žádný lehký zápas, na to se musíme nahypeovat. Před halou mě vyzvedla Vall, která měla cestu okolo, takže gut. Jeli jsme na naši halu. V šatně jsme se připravili. Měla jsem pocit, že se něco stane, něco dobrého, i špatného.