S Pablem jsme vyběhli z hotelu. Měla jsem chuť ho provokovat, tak jsem mu dala lehký pohlavek a utíkala jsem i s lyžema a bobama do toho velkého kopce. Bylo mi jasné, že běží za mnou, a že ho to naštvalo. Ovšem, jeho naštve skoro každá maličkost. Když jsem vyběhla nahoru, tak jsem se zastavila a otočila jsem svůj obličej, abych se koukla, kde se Pablo nachází. Asi nečekal, že zastavím a narazil do mě. Naštěstí jsme to oba nějak ustáli. Koukali jsme si do očí. Byla to přesně ta romantická chvíle, jako je v různých romantických filmech. Začal se přibližovat, tak jsem mu vtiskla lehký a rychlý polibek. Vím, že chtěl víc, ale ten jeho naštvaný obličej, za ten bych dala klidně cokoliv. Zase jsem začala utíkat, ale tentokrát jsem tam lyže nechala ležet na zemi. Chvíli mě tam naháněl. Když už jsem nemohla, tak jsem zastavila. On doběhl ke mně a shodil mě do sněhu. Obkročmo si na mě sedl a jednou rukou mi chytl obě ruce, nad mou hlavou.
Pab:,, Něco mi dlužíš." Care:,, Hmm, ajo, vlastně ty peníze za zmrzlinu." Pab:,, To mi je jedno, tohle bylo důležitější."
Začal se naklánět. Začal mě líbat. Popravdě jsem se nebránila, spíš naopak. Začala jsem spolupracovat. Když nám došel vzduch, tak jsme se museli odtrhnout.
Care:,, Půjdeme si teda zalyžovat? Tohle si můžeme nechat do Barcelony."
Pablo jen s úsměvem kývl. Vstal ze mě a pomohl mi vstát. Ruku v ruce jsme se rozeběhli k našim lyzím. Oba jsme si nasadili své a začali jsme odpočítávat.
Rychle jsme se rozjeli. Jeli jsme plnou rychlostí. Dole jsem začala brzdit, což zavinilo to, že mi to začalo zatáčet směrem pod Pabla. Nakonec jsme dole skončili tak, že jsme leželi na sobě. Se smíchem jsme tam chvíli leželi, pak jsme se ale zvedli a vyšli jsme kopec. Pomalu začali chodit i ostatní. Viděla jsem, že tam dole mají Nat, Pedri atd koulovačku, tak jsme s Pablem jeli k nim. Když jsme dojeli, tak se zrovna Nat a Pedri dávali pusu. Přesně čas na to, jim to pokazit. Vzala jsem sněhovou kouli a hodila jsem ji Nat do obličeje. S Pablem jsme chytli záchvat smíchu. Ale nás smích někdo překazil. Nebo spíš něco? Na bundách nám přistál sníh. Když jsem se koukla směrem, odkud to na nás přilétlo, tak tam stál Fer a Ferran. Tentokrát to byli oni, kdo se smál. Začala veliká koulovačka. Nakonec jsme si dali mír, takže jsme se zase vrátili k lyžování a bobování. Fer si vyrazil dech, protože s Torrem dělali blbosti na skokáncích. Achjo, hrozný to děti. Po nějaké době jsme šli zpět na hotel. Před vstupem začal mluvit Frenkie, neboli známý Frankenstein.
Frenkie:,, Hej, tak za pět minut sraz v klubovně."
Všichni jsme na to kyvli a rozešli jsme se do našich pokojů. Otevřela jsem skříň a začala jsem vybírat nějaký pohodlný fit sobě i Pablovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékli jsme se a šli jsme do klubovny. Většina už tam byla, tak jsme se usadili a čekali jsme, až ostatní přijdou. Přišla Nat a Pedri, no tedy Pedri Nat nesl, takže přišel Pedri a Nat se nechala donést. Jakoby nechci si nějak rýpat, ale furt chodí poslední.
