Stereo love w/Pablo Martin Paéz Gavira

Chapter 36

Ležím na Pablovi úplně v klidu. Někdo se mnou začal lehce třást.

Pab:,, Care, vstávat. Už jsme v Barceloně."
Care:,, Joo, vstávám."

Otráveně jsem se zvedla. Ne že bych nechtěla domů, ale strašně skvěle se mi spalo. Vystoupili jsme z letadla. Probrali jsme kufry, lyže, všechny věci a šli jsme.

Care:,, Pablo?"
Pab:,, Ano?"
Care:,, Půjdeš domů?"
Pab:,, No, jako asi půjdu k nám si odhodit věci a pozdravit rodiče a pak bych mohl k tobě. A nebo naopak, ať nejsme stále u vás. Uz tam skoro bydlím."
Care:,, Dobře, takže první jedeme k nám. "

Se všemi jsme se rozloučili a Nat a Pedriho jsem objala. Měli pro nás přijet moji rodiče. Šli jsme před letiště. Už tam stálo naše auto. Dali jsme kufry do kufru a nasedli jsme dozadu.

Mamka:,, Ahoj! Jak jste se měli?"
Care:,, Jo, bylo to tam skvělý."

Mamka i taťka se furt jen vyptávali, tak jsem jim vše zodpověděla.

Care:,, Mami? Vyhodis nás u Pabla? Šla bych k němu, věci si klidně zítra odnesu, až se vrátím."

Na to jen kývli. Jeli jsme k jejich domu. Vystoupili jsme, rozloučili se a šli jsme s jeho věcmi k nim domů. Jelikož bylo velmi brzo ráno, tak nikde nebyli fanoušci, naštěstí. Odemkli a otevřeli jsme dveře a vešli jsme. Nikdo nebyl doma. Vešli jsme do kuchyně, kde jsme na lednici našli papírek. Na němž stálo.
(Pa.: Konečně se nám vrací papírky😂)

"Hola Pablo, s tvým otcem jsme jeli pryč, na týden, od dne, co se vrátíš. Domů si klidně přiveď Care a kamarády, ale žádné blbosti a párty.

-Tu madre y padre"

Pablo to přečetl nahlas.

Pab:,, Tak to vypadá, že máme volný, barák."
Care:,, Asi jo."
Pab:,, Tak co budeme dělat, máš nějaké návrhy?"
Care:,, Hmm, mohli bychom dokoukat La casa de papel."
Pab:,, To zní dobře, ale předtím, si dáme sprchu."
Care:,, To zní taky dobře."

Oba jsme se zasmáli. Chytl mě za ruku a začal mě tahat k jeho pokoji.

Care:,, Počkej, nejdřív si vezmi kufry do pokoje a vybalíme ti."
Pab:,, Ježiši jo."

Řekl to strašně otráveně. Jen jsem se vítězně usmála. On si pobral veci, samozřejmě jsem mu s tím pomohla. Odnesli jsme to do jeho pokoje. Začali jsme to vybalovat. Měl na tváři svůj otrávený výraz.

Care:,, Nebuď uražený, ještě stále můžu jít domů a ty tu můžeš být sám."

Najednou se mu jeho výraz změnil.

Pab:,, Nee, to by jsi neudělala."
Care:,, Máš pravdu, ale když budeš uražený, tak to třeba udělám."

Už na to neměl co říct, tak jsme to vše rychle douklidili.

Pab:,, Teď je čas na tu sprchu, jestli se nepletu."
Care:,, Hmm a třeba se pleteš."
Pab:,, Já se nikdy nepletu, no dobře, ty se nikdy nepleteš, ale tohle vím jistě."
Care:,, Hmm, tak to ti budu muset věřit co?"
Pab:,, To jo."

Oba jsme šli do koupelny a dali jsme si společnou sprchu. Když jsme vylezli, tak jsme se ustrojili do pyžama. Lehli jsme si do jeho krásně velké postele a pustili jsme na televizi La casa de papel. Už jsme jeli skoro 3 sérii. Leželi jsme a koukali se. Už bylo nějak kolem poledne.