Stereo love w/Pablo Martin Paéz Gavira

Chapter 20

Všichni se na ni zklamaně koukali, až na mě, já jsem na ni byla pyšná. Chvíli tam na sebe Nat a Xavi házeli hnusné pohledy, tak jsem se to rozhodla přerušit.

Care:,, Tak uhm nejdeme se najíst? Už tu jsme všichni."

Všichni na mě vrhli své pohledy. Xavi jen bezeslov kývl, vstal a šel do kuchyně. Začal připravené jídlo dávat na talíře. Moje mamka mu šla pomoct nosit to na stůl. Všichni jsme si sedli a začali jsme jíst. Bylo trapné ticho, ale naštěstí ho můj otec přerušil.

Taťka:,, Pěkně jste hráli kluci."
Pab:,, Děkujeme."

Poté už nikdo nenavázal konverzaci, takže bylo zas a znovu ticho. Po jídle mamka sesbírala talíře a uklidila vše do myčky. Chvíli jsme ještě seděli u stolu, než se ozval Pedri.

Pedri:,, Omlouvám se, ale už budu muset. Ahoj a nashledanou."
Ostatní:,, Ahoj."
Mamka:,, My za chvíli taky pojedeme, Care, ty jedeš s Pablem, k nám, nebo k němu?"

Svůj pohled jsem otočila na něj a pohledem jsem se ho zeptala, co na to řekne.

Pab:,, Pokud to nevadí, jeli bychom ke mně."
Care:,, Dobře."

Všichni jsme se pomalu zvedli a šli jsme ke dveřím. S Nat jsem se obejmula, bylo mi dost líto, protože mi bylo jasné, jaké bude mít reakce Xavi. Se smutným pohledem jsem se na ní koukla. Moc na to nereagovala. Na očích jsem ji viděla strach. Poté co se všichni rozloučili jsme s Pablem nasedli do auta a rozjeli jsme se k němu domů. Po cestě bylo ticho, ale bylo to to příjemné ticho. Zastavili jsme před jeho domem, zaparkoval auto před dům. Pomalu jsme vystoupili. V domě bylo vidět světlo. Asi budou jeho rodiče doma. Trochu jsem se toho bála, protože jsem je nikdy nepoznala. S vystrašeným pohledem jsem se na něj podívala. Bylo vidět že z toho všiml, přešel ke mně a chytl mě za ruku.

Pab:,, Neboj bude to v pořádku, oblíbí si tě, obzvlášť mamka."

Na to jsem mu jen kývla. Začal otevírat branku. Když jsme byli před dveřmi, někdo rozsvítil na chodbě. Museli nás zahlédnout a asi šli otevřít. Když sahal na kliku, se otevřely dveře. Z nich vykoukla jeho matka. Hned jak mne spatřila, vykouzlil se jí úsměv na tváři. Dost se mi ulevilo, vypadá to, že to bude v pořádku.

Pab. Mamka:,, Ahoj, ty musíš být ta Care, že ano."
Care:,, Ano, ráda vás poznávám."
Pab. Mamka:,, Tak pojďte dovnitř děti, otec je v obýváku."

Na to Pablo jen kývl a rozešel se dovnitř. Vešel do veliké místnosti, kde seděl muž, mohlo mu být kolem 45 maximálně. Pablo ho pozdravil a on se na nás otočil. Když mě uviděl měl na tváři překvapený výraz.

Pab. Taťka:,, Ahoj synu a ty budeš ta jeho Care, že? Pablo nám o tobě hodně říkal."
Care:,, Dobrý den, ano, to budu asi já. Doufám, že o mně mluvil jen v dobrém."
Pab:,, Samozřejmě, jak jinak."

Tomu jsme se jen lehce zasmáli.

Pab:,, My půjdeme do pokoje, jídlo jsme měli, tak zatím ahoj."
Care:,, Nashledanou."

Jeho otec na nás jen kývl. Otočil se k televizoru a začal se zase koukat. Jeho matka už určitě stála v kuchyni, takže jsme jí neměli šanci po cestě potkat. Pablo mě táhl do jeho pokoje. Stále mu to tam vonělo, jako když jsme tam byli naposledy. Neměla jsem s sebou moc věcí, ale stejně bych mu brala jeho. Sedli jsme si na postel.

Pab:,, Pustíme si film? Nebo jako první bude společná sprcha?"
Care:,, Hmmmm asi ta sprcha, ale musím si půjčit věci, protože tu nic moc nemám."

Jen s úsměvem kývl. Já se postavila a šla k jeho skříni a vytáhla jsem veliké triko a kraťasy. S úsměvem jsem se na něj otočila. Z batohu jsem si vytáhla spodní prádlo, odličovák atd..
Šli jsme do koupelny a vlezli jsme společně do sprchového kouta. Osprchovaní jsme vylezli a ustrojili jsme se. Udělali jsme si hygienu a poté jsme si lehli na postel. Pablo pustil La Casa de papel (papírový dům). Shlédli jsme čtyři epizody, poté jsme v objetí usli.

Helooou, tak tady je další kapitola. Stále nejsem úplně fit, takže uvidim, jak mi bude.  Děkuji za podporu!

-Care🫶🏼🍍