dej za mě pozdrav pegasům....~stein27~

43

Ráno jsem se probudil dřív jak Vaness. Vzal jsem si do ruky mobil. Měl jsem tam banku že mi na účet přibylo 150 tisíc. Jsem rád že mám kamaráda jako Calina, rozdal by se pro všechny, a za to já ho cením.

Do zpráv jsem mu napsal že mu děkuju, a šel se převlíct, hodil jsem na sebe tepláky a mikinu, nebudu to dneska nějak hrotit.

Šel jsem na balkón, dal si raní cigáro a kafe, jak jinak. Koukal jsem se na Bratislavu, byl zrovna východ pamatuju si, jak jsem kvůli tomu budil Vaness aby se na něj koukala semnou, jednou když mě kvůli tomu poslala do piče jsem se na to vysral a koukám na něj sám.

Je to pěkný začátek dne, i pro mě, ale vždy se v ten den stane něco co mě dokáže nasrat že už ani západ to nevrátí.

Když jsem dokouřil tak jsem šel dovnitř, vešel jsem do kuchyně a otevřel lednici, na to že nemám prachy tak jídlo tam je, taky dobrý.

Vzal jsem si jogurt, a začal ho jíst. Volala mi máma, tak jsem ji to zvedl.

„ahoj mami" pozdravil jsem ji, a vlitla ji tam Nikolka.

„zdar prcku, nezlobíš mamku? Zeptal jsem se s úsměvem, moje máma neví jak na tom jsem, kdybych jí to řekl, chtěla by mi pomoct ale sám vím jak na tom je, tak radši dělám že je vše dobrý.

„nezlobím Peťo" řekla, a já se usmál.

„chybiš mi" řekla po chvíli, a já si povzdechl

.

„ty mě taky pinďo" řekl jsem s falešným úsměvem, Nikolka odešla, a ja si začal povídat s mamkou.

„jak se máš?" Zeptala se.

„tak všelijak, ale asi dobrý" řekl jsem jí..

„tak to je dobře, doufám že až skončí lockdown že dojedete chci Vaness hrozně moc poznat a Nikolka taky" řekla, a já se falešně usmál.

„poznáš nemusíš se bát, ona se na tebe taky těší" řekl jsem.....

....

„vaness, já se ti omlouvám za ten včerejšek nechtěl jsem bejt hnusnej, ale prostě bojím se, a je toho i hodně" začal jsem se jí omlouvat když přišla do kuchyně.

„jo v pohodě, chápu to, kdybych mohla tak bych si začala hledat práci, ale teď mě nikde nevezmou" řekla, a nalila si kafe.

„práci si hledat nemusíš, já nás zajistím slibuju, jen to chce prostě čas. Skončí lockdown a já se postavím na nohy budou koncerty, merch a všechno bude jako dřív" usmál jsem se, sám v to nevěřím, covid je tu celkem rozsáhlé a lidé jsou čím dál víc nemocný.

Nic mi na to neřekla, a sedla si na proti mě. V jejích modrých očích jsem viděl smutek. Nechci aby byla smutná, já vím že jsem to posral.

„vanessko, prosím nebuď smutná, nechtěl jsem bejt takovej, jsem prostě debil a jím i zůstanu, omlouvám se" omluvil jsem se, falešně se usmála. A dala mi ruku na tvář.

„dobrý, neomlouvej se" řekla, a ruku dala zpátky k sobě.

Asi jsem to měl čekat že se to někdy stane