dej za mě pozdrav pegasům....~stein27~

26

„ness, nádech výdech, jo?" Volám s Vaness. Zase má svý stavy, snažím se jí uklidnit, ale moc mi to nejde. Pomohlo by ji kdybych byl sní, jenže já nemůžu.

„péťo, ono to říká že mám spáchat sebevraždu jako Benjamin" plakala, a já nevěděl vůbec co dělat.

„neposlouchej ten hlas ano? Poslouchej mě, jen mě. Ten hlas není doopravdický jo? Je to jen blud tvého mozku, nic to po tobě nechce, jen já chci, aby jsi byla v klidu, jo?" Řekl jsem, a ona kývla. Začala vydýchavat.

„nech mě být" řekla, a chytla se za hlavu. Bojím se o ní, protože nevím co si může udělat.

„vaness, slibuju že ten hlas ti nic neudělá, nemá ti jak ublížit, ne když tě chráním" řekl jsem, tak rád bych ji měl u sebe abych jí uklidnil.

„pojď nádech a výdech, znovu" řekl jsem, a dýchal sní.

„lepší?" Zeptal jsem se, a ona kývla.

„nepůjdeš spinkat?" Zeptal jsem se po chvíli, když jsem viděl jak unavená je, taky bylo jedenáct večer, tak se nedivím.

„asi jo" špitla. Lehla si, a já ji začal zpívat. Říkala, že můj zpěv ji při téhle stavech nejvíc pomáhá.

....

Ráno jsem se vzbudil, a podíval se jestli tam nemám zprávu od Vaness. Naštěstí asi spala, což je dobře.

Zvedl jsem se z postele, a šel si udělat snídani. Mám hroznej hlad.

Otevřel jsem lednici, a chvíli se do ní koukal, než jsem si všiml vajec. Notak míchaný vajíčka, to je dobrá snídaně.

Udělal jsem si míchaný vajíčka, a snědl je.

Potom jsem napsal Vaness. Jestli už je v pohodě.

Odpovědi se mi nedostalo, tak doufám že spí.

Já jsem se ale oblékl, a šel se projít. Tady v Telnici je blízko rybník, chodím tam už od dětství je to takový moje místo, měl jsem tam svý první cígo, tahal jsem si tam holky, a někdy i chlastal, a psal si své zážitky nebo pocity do deníku, dělám to i teď ale málokrat, a spíš večer když všichni spí, a já jsem sám se svojí myslí, ktera je sama o sobě zvláštní. Někdy myslí na sebevraždu a někdy jak je život krásný, jenže život krásný není, a ani nikdy nebude, možná tak s Vaness bude nádhernej, ale jinak ne.

Došel jsem tam, a sedl si na lavičku, kam si vždy sedávám. Mám takovou chuť na trávu, jenže něco jsem si slíbil, nechci zklamat Vaness a ani nikoho jiného.

Vytáhl jsem si cígo, a zapálil si ho. Naštěstí cíga jsem si nezakázal, nikotin je to jediný co mě dává do života aspoň trošku sílí. Sice mě to zevnitř zabíjí, ale to mám u prdele.

Popotáhl jsem si, a podíval se na rybník, který byl zamrzlý taky byl prosinec, a všude byla zima a sníh, i tady v Telnici.

Začal mi vyzvánět mobil, a já to zvedl.

Byla to Vaness, a usmívala se.

„péťo, já pojedu už dnes, jestli nevadí" řekla, a já jen záporně zakyval a vydechl kouř.

„a jak to? Něco se stalo?" Zeptal jsem se, doufám že ji ta její fakt dokonalá máma nenadavala zase.

„už mě to tu nebaví, rodiče řvou buď po mně nebo po sobě, a já na to prostě nemám. Tak chci pryč, navíc v Česku s vámi je to lepší, vy se nehadáte, a jste kamarádi, což já tady nikoho nemám, a s vámi se cítím chtěná" řekla a já se usmál.

„tady vždy budeš chtěná, a nikdo tě tady odsuzovat nebude. Navíc, kluci tě mají taky rádi" řekl jsem, a podíval se na displej mobilu, celou dobu jsem totiž koukal na rybník.

Miluju tu její krásu, kterou mě dokáže okouzlit.

„jak to děláš, že jsi tak nádherná?" Zeptal jsem se, a ona se začala červenat.

„já nevím, ale geny to asi nebudou" zasmala se. Má tak nádherný smích, a tak rád ho poslouchám.

„a kde vůbec jsi?" Zeptala se.

„venku, u rybníka v Telnici" řekl jsem, ona tady nikdy nebyla protože to jak se předtím zrušil ten koncert tak jsme přijeli pozdě, a nemohli jsme nikam jít, a druhý den, jsme jeli pryč.

„jojo, a není ti zima? Venku je tak mínus dva stupně" řekla, a já jen záporně zakyval..

„cigareta mě zahřívá" řekl jsem.

„ale furt je to nezdraví" řekla a koukala na mě jak kouřím.

„nic není zdravé, ať už to jsou cigarety či drogy nebo láska" řekl jsem, a ona se na mě zmateně podívala.

„neřeš to, radši mi řekni kdy přijedeš, ať tě v Brně můžu čekat" usmál jsem se.

„asi v pět, právě čekám na zastávce na vlak, kterej mi za chvíli jede" řekla a já jen kývl. Jsem rád že přijede už dnes a bude semnou. Zvykl jsem si na to být furt sní, taky kdo by si nezvykl? Při koncertech jsme byli furt spolu. Musel jsem se usmát nad tím když jsme si třeba večer při hvězdách povídali.

„nad čím se tak usmíváš?" Zeptala se.

„jen jsem si na něco vzpomněl" řekl jsem....

...

„vaness, ty vole kde jsi" řekl jsem s klepavým hlasem. Je tu zima, a já tu na ni čekám na nádraží, měla by tu být ale ten vlak furt dává zpoždění, a mě to sere, protože už tu mrznu fakt velkou dobu, a nebaví mě to, ale nechci ji nechat jet samotnou autobusem do Telnice

„vlak z Bratislavy do Brna, právě přijel" řekl nějakej ten jejich rozhlas, a já se vydal ke kolejím, jestli ji někde uvidím. Jak je malá, tak jsem ji moc neviděl, ale ona mě asi jo.

Přišla zamnou, a pořádně mě obejmula, já ji samozřejmě zpátky, a dal jí pusu do vlasů.

„hrozně jsi mi chyběla" zašeptal jsem ji do vlasů, a cítil jak se usmála.

„ty máš vlastně za chvíli ty narozeniny viď" řekla, a já se na ni podíval.

„hlavně mi nic nekupuj ano? Nic, nepotřebuju" ....Proč si nechci vzít všechno, co mi chceš dát....

„notak to máš blbý, já už ti něco koupila" usmála se kulišácky. Achhh, vanessssss.

„vaness nic si mi kupovat nemusela" řekl jsem, a chytl ji za ruku, ona se oklepala, asi skrz to že jsem měl úplně ledovou ruku.

„jak dlouho tu čekáš? Tvoje ruka mrzne jak kdyby jsi tady stál celá staletí" řekla, a já se musel zasmát.

„asi třicet minut? Nevím po desetin minutách jsem to přestal počítat" řekl jsem se smíchem, a ona jen s úsměvem protočila oči..

„jinak teď pojedeme do Telnice, zítra do Brna a z Brna do Pardubic, a asi se bude trošku pít, tak doufám že ti to nevadí" řekl jsem, a ona jen záporně zakyvala.

„budeš mít narozeniny, takže mi to vadit nebude. Akorát třináctého pojedu na Slovensko, jestli nevadí, benjamin by měl narozeniny, a já chci dát kytičku na hrob" řekla, a já kývl.

„jel bych s tebou se stavit za Sebastianem" řekl jsem....

Šli jsme na zastávku, a čekali na bus, naštěstí ten jel brzo, takže jsem se vevnitř mohl zahřát.....

Ten dárek co jsi pro mě měla nosím doteď, jako důkaz lásky k tobě...