dej za mě pozdrav pegasům....~stein27~

44

„vaness, já jdu za sebem" řekl jsem, a ona kývla. Obul jsem si boty, a šel pryč z bytu. Nasadil jsem si kapuci a přemýšlel.

Klape nám to vlastně vůbec? Vždyť to není možný, aby jsme se přestali milovat tak rychle, nebo je? Chovám se k ní špatně a tím to asi bude, jestli se budu tak chovat dál tak mě opustí, a to nechci já ji miluju, ale neumím se chovat.

Došel jsem se k sebovi, a ten mě pustil.

„Kamo ty si tu viac ako doma" řekl mi ve dveřích, jen jsem se nuceně zasmál a vešel.

„stalo sa niečo?" Zeptal se když viděl jak se tvářím.

„celý je to špatný, chovám se k ní jak kokot a lituju toho, jenže já nedokážu kontrolovat svoje emoce, prostě když na mě začne řvát tak můj mozek reaguje dřív a začne po ní řvát taky. Což ona začne potom brečet, a já toho lituju, chtělo by to si dát na chvíli pauzu, ale nechci ji teď nechávat samotnou, protože víš jak ona na tom je, dostal jsem ji z depek, jenže teď se bojím že ji do ní zase zatáhnu." Vysvětlil jsem mu.

„tak nech ide napríklad na chvíľu k rodičom" nabídl.

„to by jsi myslela že jí vyháním, nebo že sní nechci být" řekl jsem mu.

„tak tomu daj jednoducho čas, je to normálna kríza a hlavne teraz keď ste spolu každý deň." Řekl, a já kývl. Pustil jako vždy film, a vytáhl pivo, dnes ale nebudu pít.

„nepozvem chalany?" Zeptal se po chvíli seb. Kývl jsem dlouho jsem je neviděl, polovina bydlí kousek teda tak 20 km odsud.

Sebastian je šel obvolávat, a já zatím koukal na film co tam pustil.

Vzal jsem si do ruky mobil, měl jsem tam ten text písně co chci napsat pro Vaness.

„jen další šedý den bezbarvý jak jsem chtěl mít, to rád

Omámen litry vína v krvi proudící špína jak to mám rád.

Opovrhovat sám sebou pak splývat se stěnou,  tak jsem to míval rád než přišel tenhle zvrat.

Na sklonku sebezničení v tom nejmenším tušením, spadl mi do mé náruče anděl v podobě svlečený, na kůži tuží popsány.

Se srdcem v rukou vyrvány, na rtech mám věty že mu všechny rány zahojím. "

Dál mě už nic moc nenapadalo tak jsem vypl mobil, a čekal až dorazí kluci.

„mali by tu byť za 10 min" přišel do místnosti Sebastian, a já kývl.

„ok" řekl jsem krátkou odpověď, a dal koukal na film..

Za chvíli přijeli kluci, musel jsem je obejmout fakt dost mi chyběli.

„ako sa máš?" Zeptal se patrick.

„hele tak všelijak ale zatím nějak přežívám" řekl jsem mu upřímně. Vzal mě kolem ramen, a šel semnou na balkón. S sebou si nezapomněl vzít nějakej alkohol.

„čo sa stalo?" Zeptal se, jen jsem si povzdechl, patrick patří mezi lidi kterým se svěřuju, je to kluk kterej nikomu nic neřekne, a vše si nechá pro sebe proto mu důvěřuju..

„víš jak jsme se s Vaness stěhovali? Celý to stěhování je na hovno, přišel jsem pomalu o všechny prachy, calin mi musel půjčovat, a náš vztah s Vaness? Jedna velká katastrofa, furt se hádáme nebo mi furt něco vyčítá, a když na ni zařvu tak začne brečet a já si to vše vezmu za vinu, a ona je potom smutná. Miluju ji ale chtělo by to pauzu, prospěla by nám oboum, jenže když ji to řeknu tak si bude myslet že to je něco jako rozchod, a já nechci aby byla smutná jako když byla s Matějem, slíbil jsem ji že ji neublížim ale teď ji ubližuju taky..." Řekl jsem mu.

„Bro zober ju niekam ser na nejaký zákaz, zlepši jej náladu a ukáž ju že ju máš rád, nech nemáš pocit že ťa nemá rada, vyjadri ju city" řekl mi.

„kdyby to bylo lehký..."

„Kamo všetko je ľahký normálne jej ukáž že ju máš rád" řekl.

„a že ti na ni záleží" dodal.

„diky, jako jediný umíš říct něco co mě podpoří, všichni mi vždy řeknou že to bude dobrý ale ty řekneš přesně to co chci slyšet" řekl jsem, a on se usmál.

„za nič bro, hlavne nech ste spolu, pristane vám to, a ide vidieť že si zje šťastný." Řekl, a já se usmál.....

Ten večer jsem si dal trochu, a potom se vrátil za Vaness do bytu, už spala, takže jsem nemusel čekat nějakou hádku.