dej za mě pozdrav pegasům....~stein27~

46

Vešel jsem do chodby, a šel rovnou do pokoje, už mi bylo trošku líp, ale i tak jsem se necítil moc dobře.

Vešel jsem do pokoje....málem mi jeblo už znovu... Ležela na zemi všude kolem ní byla krev a ona měla totálně dořezanou ruku. Rychle jsem vzal mobil, a začal volat sanitku.

„dobrý den, moje přítelkyně tu leží v potoku krve, asi se chtěla podřezat" řekl jsem rychle.

„dobře, řekněte mi adresu, a jestli přítelkyně reaguje"

„bratislavská 160, a nereaguje, asi je v bezvědomí" řekl jsem, a začal brečet, tohle se stát nemělo.

„uhm sanitka tam bude za deset minut, zkuste ji nahmatat tep, a tlačit nad poraněné místo" řekla mi instrukce. Zkusil jsem tep byl takový slabý, a zatlačil ji na místo aby ji přestala téct krev.

„neboj se vanessko všechno bude dobrý" řekl jsem. Pohladil jsem ji jednou rukou po tváři, a snažil se uklidnit. Ten stav u Sebastiana bylo kvůli tomuto.

„kdybych tu byl tak by se to nestalo" zašeptal jsem.

Stanitka za chvíli přijela, a vzali si ji. Jel jsem s němi ale musel jsem mít roušku.

Celou dobu jsem ji držel za zdravou ruku, a koukal se na ní. Co jsi to provedla?

Dojeli jsme do nemocnice, a oni si ji odvezli na sál. Já jsem si vytáhl mobil a vytočil patricka, protože mi zrovna jeho číslo vyjelo.

„peter? Stalo se niečo?" Zeptal se.

„stalo, Vaness, ona se chtěla podřezat!" Skoro jsem zakřičel. Bylo mi to líto, kdybych sní byl nestalo by se to.

„čo? Hneď jsme tam" řekl. Tipl to, nemusejí jezdit.

Seděl jsem tam a klepal nohou o zem, doktoři chodili a vycházeli ale nikdo mi neřekl co se děje.

„peter" křikl patrick, zvedl jsem se a šel ho obejmout protože to bylo právě to, co potřebuju.

„čo sa stalo?" Zeptal se, a já si utřel slzy.

„přišel jsem domů, a našel ji v pokoji ležela na zemi a kolem ní byla všude krev, ona se chtěla podřezat....kvůli mě, protože jsem kokot kterej se neumí chovat..." Řekl jsem, a znovu mi začali stékat slzy.

„za nič nemôžeš, to dievča bolo silné akurát toho bolo jednoducho veľa, a ona si myslela že keď urobí toto tak to bude dobrý, ale neboj sa ona to prežije.  je to Vaness, tvoja Vaness" řekl. Kývl jsem, a on mě znovu obejmul.

„bude to ok, neboj sa" dodal.

Najednou se otevřeli dveře, a z nich vyšel doktor. Přišel jsem k němu, on si povzdechl.

„je mi to líto, ztratilo moc krve, a pravděpodobně si přeřezala tepnu, upřímnou soustrast" řekl a podal mi ruku, přijmul jsem ji a nevěřícně na něj koukal.

„můžu ji naposledy vidět?" Zeptal jsem nejistě, a on kývl. Zavedl mě na sál, kde byla přikrytá moje Vaness.

„vanessko, co jsi mi to provedla?.... Měli jsme tolik plánu, chtěl jsem tě seznámit s mamkou, požádat tě v budoucnu o ruku, mít s tebou děti, víš? Omlouvám se, že jsem na tebe byl v poslední době zlý já jsem nechtěl, ale když ono to bylo těžký, sama si věděla jak na tom jsem.....já.....měl jsem ti asi dělat oporu už od začátku jsem věděl jak na tom jsi, a i tak jsem začal bejt zlej na tebe, na tak milou holku. Lituju toho, že jsem ignoroval jak se cítíš, že už to nezvládáš, měl jsem být s tebou a ne u seba. Omlouvám se ti hrozně moc Vaness, ale vím že teď už je pozdě, už mi tě nic nevrátí...." Řekl jsem, a pohladil jí po její studené tváři.  Stekla mi slza, a odešel jsem.

Na chodbě stál seb a patrick, a koukali na mě....když viděli že brečím, tak jim bylo jasný co se stalo. Přišli mě obejmout a já se rozbrečel ještě víc.

„neměl jsem se tak chovat, měl jsem bejt sní...." Řekl jsem.

„Kamo toto si nemohol čakať, nikto to nemohol čakať." Řekl patrick.

„půjdeme?" Zeptal jsem se, a oni kyvli. Zavezli mě domů, a zůstali tam semnou, vešel jsem do pokoje, a uklidil krev porozhlédl jsem se a viděl jsem na nočním stolku dopis. Přišel jsem blíž, a zjistil že tam je napsaný, to je pro tebe Peťo..

Vzal ho do ruky, a začal číst.

„jak začít asi tím že se ti omlouvám, nechtěla jsem tě opustit ale už toho bylo hodně, nemohl jsi za to ty, chápu jak jsi se měl, bylo toho hodně, a udržet tento byt, je mi líto že jsem ti působila jen potíže. Teď jsem ti způsobila i bolest, a za to se omlouvám, já jen, Peťo já tě miluju a vzdy milovat budu, nechtěla jsem tě opustit ale jiná cesta mě nenapadala, jasně cest je hodně ale já si vybrala tuto, a mám se líp asi, a doufám že ty se budeš mít dobře taky, najdi si přítelkyni lepší než jsem byla já, byli semnou akorát problémy, a já to vím. Byl jsi skvělý kluk i pro mě, a myslím že jsi byl víc než já, já jsem byla jen troska, ale na chvíli jsem se cítila šťastně a bylo to díky tobě. řeknu ti něco co jsem ti neřekla, když jsem tě potkala poprvé tak už jsem si s tebou začala představovat život, jaký by to bylo s tebou žít? Mít s tebou rodinu, byli to krásný představy potom co jsme se k sobě přistěhovali jsem si myslela že by to vyjít mohlo ale pak začali být problémy ohledně peněz a covidu, takže se celé moje sny zhroutili a bylo mi jasný že se to jentak nestane, pak si začal být zlý i ty, ale neberu ti to za zli a nikdy brát nebudu, jsem ráda že jsem s tebou mohla strávit poslední dny svého života, byli krásný ale teď je na čase zase jít, doufám že ti bude líp. Sbohem lásko...."  Dočetl jsem a znovu se rozbrečel.

Šel jsem za klukama i s dopisem.

„kluci já se omlouvám, ale já se asi stěhuju zpátky..." Řekl jsem, a oni se koukli na dopis.

„čo? Peter..." Začal seb.

„bude to tak lepší, prodám byt a všechno v něm, a budu mít prachy na víc, a navíc mi to nebude připomínat Vaness" řekl jsem. Podle mýho to její rodiče už věděli.

Zavolal jsem tý paní...

„dobrý den, já bych chtěl prodat byt, který jste mi pronájmula" řekl jsem a snažil se udržet slzy.

„čo? Prečo?" Zeptala se.

„to je jedno, kdy si přijedete pro klíče?" Zeptám se.

„môžem teraz, rovno vám dám peniaze, ak chcete"řekla.

„děkuju" řekl jsem.

„vy jste Peter Adámek že?" Ujistila se, a já jen odpověděl.

Tipla to, a já si sedl na gauč.

„kámo....je mi to luto" řekl patrick.

„hmmm" řekl jsem.

„půjdu si zabalit a půjdu na vlak" řekl jsem, a šel do pokoje, vytáhl jsem si kufr a začala balit věci který si vezmu a který tu nechám. Musím sbalit i její věci.....