Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

KDYŽ ZHASLA SVĚTLA, 2. část

Všechno probíhalo dobře. Rianell se způsobně bavila s hosty, zatímco se všichni rozplývali nad jejím chováním a nad sestřinou rozjíveností. Obě byly zamlklejší, ale Arni se snažila, aby měla co tatínkovi vyprávět. Už stihla polít jedné z matron bílé šaty vínem, jednomu knížeti zvrhla do klína dort a nechala se slyšet, že je pán k nakousnutí, což odbouralo všechny kolem. Riot si všiml, že si chodila pro nápady k Rianell, která jí naváděla, co komu má provést.

Najednou se malá princezna přišourala k Riotovi, který bedlivě sledoval Rianell. „Co se děje, Výsosti?" Byla nějaká zamlklá a on ji začal podezírat, jestli mu něco nechce provést.

„Neboj, tobě nic neudělám," zamumlala zoufale.

Podíval se na ni a pohled do její ztracené tváře ho zabolel. „Výsosti, copak? Je vám smutno?"

Upřela na něj modrá kukadla. Střelil pohledem po korunní princezně a opět se na ni podíval. „Copak, draku?" Napodobil otcův hlas.

„Můžu tě obejmout?" Pípla nesměle.

Povzdechl si. „Teď utíkejte obejmout tetu, nebo sestru, ale slibuji, že až odejdou hosté, klidně vás obejmu, princezno."

Smutně kývla. „Když ty jsi skoro jako táta."

Riot se pousmál a po zběžném rozhlédnutí, jestli se na ně někdo nedívá, ji pohladil po hlavě. Pořád měla copánky, které jí upletla maminka. Pamatoval si, jak vřeštěla a hádala se s komornými, že si nenechá uplést nové. Nejspíš je chtěla mít co nejdéle. Nakonec jim Riot řekl, ať dojdou pro princezninu tetu, aby rozhodla a ta svojí neteři copánky dovolila, když jí je malinko poupravila.

Rianell k nim přiběhla také a natáhla ruku ke své sestře. „Pojď, za chvíli bude ohňostroj," řekla vesele, ale když se na Riota usmála, viděl, jak je sama zoufalá. Přesto dokázala sestru odtáhnout na balkon s ostatními hosty.

Svícny se začaly zhasínat, aby ohňostroj vynikl. Hned po začátku ohňostroje dovnitř vrazil posel. Riot k němu přiběhl. „Co je?"

Byl celý špinavý, uřícený a oči měl zalité slzami. „Jeho Veličenstva... Mám důležitou zprávu! Pro lady Korli!"

„Teď ne."

„Týká se to celého království! Je to důležité!"

„O co jde? Nemusíme princezny rozrušovat ještě víc."

Zuřivě vrtěl hlavou a sesul se mu na hruď. Teprve teď si všiml, že mu z nohy crčí krev. „Jich se to týká také! Já nemůžu říct bez regentky..." Sípavě dýchal a Riot poznal, že mladík brzy omdlí.

Zaváhal. Nakonec vzhlédl. „Přiveďte lady Korli! Hned."

Jeden z vojáků běžel pro regentku, ale hosté si všimli rozruchu a vrátili se z balkonu do sálu také. Všichni mumlali a sdělovali si dojmy. Lady Korli byla o pár let mladší než její sestra. Byly si podobné, jen lady měla vlasy tmavě hnědé a ne černé. Teď byla bledá jako smrt.

„Mluv!"

„Já... jen... v soukromí..."

Lady vyhledala Riotův pohled a ten zavrtěl hlavou. „Do té doby omdlí."

„Přikazuji ti, abys mluvil."

Posel zakvílel bolestí. „Rebelové! Jejich Veličenstva... byla přepadena. Král a královna jsou mrtví!"

Sál ztichl. Kapitán ho samým překvapením pustil a začal v davu hledat dvě tváře. Našel je hned za jejich tetou. Rianell měla v očích hrůzu a rychle dýchala. Vytřeštěnýma očima se dívala na jakýsi bod v prostoru. Arnialla se k ní tiskla a začala brečet. Lidé se kolem nich stahovali a pořád na ně mluvili.