Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

V SEDLE

První čtyři dny strávili prohlídkami paláce v doprovodu princezny s Jejím Veličenstvem. Gardim pod léty výcviku a působení v králových službách nevyšel ze svých zvyklostí a odhadoval charaktery a vyhodnocoval případné nebezpečí ze strany lidí, kteří se vyskytovali kolem jeho pána a přítele. Nečekal, že jim něco ze strany obou sester hrozí, avšak všímal si jemných detailů a spojoval si je dohromady, jak byl vycvičen.

Na první pohled bylo patrné neuvěřitelně pevné pouto mezi oběma sestrami. Byly si blízké, tím si byl jist. Jejich kradmé pohledy, kterými mezi sebou komunikovaly, prozrazovaly, že si rozuměly takřka beze slov. Ale jejich sesterský vztah byl opěvovaný a všem známý, tudíž ho to nijak nepřekvapovalo.

Vycítil neuvěřitelnou úctu a loajalitu služebnictva ke královně. Obě dívky milovalo. Byl si jistý, že Rianell Algembrijská si věrnost svého lidu nezískala krutostí a přísností, ale laskavými činy, nasloucháním svým lidem a jejich důvěru si zasloužila svými rozhodnutími pro dobro království. Zbožňovali svoji paní a měli ji ve velké úctě.

Jedinou starost mu dělala princezna. O královně nepochyboval, chovala se naprosto upřímně, avšak u princezny si tím nebyl tak jistý. Znal všechny ty zkazky o divoké, svůdné a nespoutané princezně z Algembrie, jenže tady se jevila jako klidná bezduchá ovečka. Od diplomatů slýchávali litanie na její odhalené odívání, avšak tahle kráska se halila do něžných, princeznovských šatů, které rozhodně žádné pozdvižení nebudily. Vypadala v nich krásně, ale nijak vyzývavě. Občas se jim vrátili uražení šlechtici, ke kterým měla sestra královny drzé poznámky. Zatím se chovala tiše, odpovídala jen naučenými frázemi etikety a její slova měla květnatost a půvabnost, jakou by čekal od princezny. Jenže ne od té algembrijské.

Další indicií mu byla její gesta. Po pár hodinách v její společnosti si všiml, že její dokonalé sebeovládání prochází těžkou zkouškou. Nikdo se nedokázal hlídat tolik hodin. Občas jí zkrátka unikl netrpělivý, unavený pohled, který honem schovala za maskou bezstarostné holčičky. Nejspíš ji hraní královské dokonalosti unavovalo. Často se stalo, že jí oči rebelantsky zableskly a ona se nadechovala k nějaké poznámce, která však neopustila její rty. Navíc z jejích pohybů viděl, že je zvyklá na jiný typ šatů, ve kterých lépe vyniknou její ladné křivky, které ovšem tyto zahalovaly a tím pohřbívaly kýžený efekt. Neunikly mu ani kradmé pohledy na strážce u dveří, ve kterých byla jakási pečlivě maskovaná koketnost.

Na jednu stranu se jim nedivil. Drzá a kontroverzní princezna by mohla narušit zásnuby a kdyby urazila krále, mělo by to katastrofické následky. Bylo bezpečnější přitisknout mladé dívce ke krku nůž a přistřihnout křidýlka, aby nezpůsobila poprask. Nic nesmělo ohrozit Algembrii a tak princezně narazili na tvář masku, aby působila dokonale.

Nad tím vším přemýšlel, zatímco seděl v komnatě Erina, který seděl na parapetu svého okna a hleděl do zahrady. Gardim seděl rozvalený v jeho posteli a ukusoval jablko. Měl by svému příteli říct, že dámy nehrají čistou hru, ale zároveň se mu do toho příliš nechtělo. Jen se bály a byly opatrné. Jenže tohle byla jeho povinnost.

„Erine?"

Erin mávl rukou, že poslouchá a dál se díval z okna.

„Co si myslíš o princezně?"

Erin se na něj se zájmem podíval. „Je neskutečně krásná, ale poněkud mě zklamala v mých očekáváních."

Gardim přikývl. „Také to vidíš?"

Erin se usmál a vstal, aby přešel ke své skříni a zavolal komorníka. „Čeho, že nám naše krásná hostitelka lže? To by viděl i slepý. Trochu mě uráží, že si má půvabná snoubenka vážně myslela, že na to skočím."