Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

POD HVĚZDAMI

Eritte s úklonou odstoupila od své paní a sledovala její reakci. Rianell se po hodinách příprav svého vzhledu odvážila na sebe podívat do zrcadla. Nemohla uvěřit, že dívka dívající se ze zrcadla je ona.

Její blankytně modré šaty by kdejaký krejčí vyzdvihl jako umělecké dílo. Nadýchaná volná splývavá sukně s rozparkem odhalovala její stehno rafinovaným způsobem. V pase byly svázané dohromady složenými perlami do tvaru vřesu. Místo korzetu byl nadýchaný vršek s umělými modrými kvítky kolem krku. Pár drobných perliček vložených mezi kvítky a v prostoru trupu přidávalo šatům na kráse. Spadlé rukávy přecházely do dlouhého, nadýchaného rukávu z průhledné světlounce modré látky. Připadala si, jako by na sebe oblékla samotnou vodní hladinu.

Vlasy jí Eritte svázala do nízko položeného ohonu s pár prameny vkusně omotanými kolem vlásenek držící vlasy pohromadě. Pár kratších vlásků jí nechala kolem obličeje volně padat. Místo korunky měla ve vlasech zlatou čelenku s kvítky z diamantů a lístečky ze zlata.

Rianell se zkoumavě zadívala na svou tvář. Zelené oči jí zářily nadšením, na rtech hrál úsměv, který nedokázala zamaskovat, ani když se kousla do tváří a tváře jí zrudly nadšením. Najednou v sobě po dlouhé době viděla tu mladou dívku, kterou ve skutečnosti byla. Krásná bezstarostná princezna v jejím srdci vytlačila nádhernou a ustaranou královnu, která přitahovala pozornost při pouhém příchodu do dveří. Konečně se vrátila malá Ria.

„To je nádherné, Eri," zašeptala a okouzleně se dotkla svého odrazu. „Nemůžu uvěřit, že jsem to já."

Eritte se spokojeně uklonila a oči jí blyštěly pýchou. „Děkuji, má paní."

Rianell měla svou hlavní komornou ze srdce ráda. Eritte chápala potřeby své královny, měla pro ni vždy vlídná povzbuzující slova útěchy, laskavou náruč a pečovala o ni s pečlivostí a starostlivostí. Byla to starší žena s hnědými prošedivělými vlasy, vlídnýma šedivýma očima a chápavým úsměvem. Byla vždy připravena svoji paní vyslechnout. Ria i Arnialla měly více komorných, avšak své hlavní komorné měly rády nejvíce. Právě ony byly jejich společnicemi, jakými v jiných zemích byly dvorní dámy. Dříve dvorní dámy mívaly také, ale nakonec to Ria zrušila, jelikož je to akorát obtěžovalo.

Eritte byla vdaná za jednoho z vojáků pod Riotovým dozorem a taktéž jejich syn byl v gardě. Co Rianell slyšela, hrdá matka se všude chlubila, že její syn se bude brzy ženit. Měli také dceru, ale ta zemřela v mladém věku na nemoc, i když jim královská rodina poskytla lékařskou péči.

„Jeho Veličenstvo bude okouzleno, má královno."

Ria jí kývnutím poděkovala. Když se ozvalo zaklepání, lekla se, že to bude Gardim, ale když komorná otevřela, stál tam kapitán Riot. Rianell si nenápadně oddechla a upřímně se usmála. Propustila Eritte, ale ta před odchodem trvala na slibu, že jí dá vědět, až se vrátí, aby její umělecké dílo při svlékání neponičila.

Kapitán se své paní uklonil a pak ji vřele objal. „Jste nádherná, královničko," usmál se a ona zahlédla v jeho očích pýchu a dojetí.

„Kapitáne," zrudla a usmála se. Raději změnila téma. „Povídejte, jak to šlo Arni?"

Kapitán potřásl hlavou. „Na začátku dobře. Pak si ale z nich ztropila žertík a při vyjížďce se s Jeho Veličenstvem pohádali a ujela nám. Král Erin se za ní vydal a nevím, co se stalo, ale pak se mi nezdálo, že by byli rozhádaní, spíš zamyšlení."

Rianell si povzdechla. Tušila, že tohle nevydrží dlouho a něco se pokazí. Věděla, že Arni dělá vše, co je v jejích silách, ale Rie bylo jasné, že jejich lež prokouknou. Arni se vážně jevila jako poněkud prázdná postava a její vzpurné já prosvítalo pod bezduchou dámičkou jako pochodeň.