Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

PŘÁTELÉ

Rianell si nebyla jistá svým rozhodnutím, ale nakonec se odhodlala pozvat krále Erina na schůzku jen ve dvou. Jestli to byl špatný nápad, to se brzy dozví. Teď tu stála na terase a dívala se na poklidnou hladinu jezera Vaast. Doufala, že prolomí ledy a konečně si ji pustí k sobě blíž. Nevěděla, zda ho chce někdy milovat, ale minimálně mu chtěla jednoho dne důvěřovat a tohle viděla jako dobrý začátek.

Dveře se otevřely a ona naslouchala jeho blížícím se krokům. Brzy ve své blízkosti slyšela jeho hlas. ,,Vaše Veličenstvo.''

Otočila se k němu a nechala si políbit ruku. Arni jí poradila, ať se posilní vínem na kuráž a dala jí za pravdu. Pokusila se do svého úsměvu protlačit veškerou naději, kterou do tohoto setkání vkládala. ,,Co kdybychom toho již nechali," namítla měkce. ,,Já s vámi nechci bojovat. Vím, že nevěříte v lásku a já ji po vás ani nepožaduji, ale cožpak nemůžeme být alespoň dobrými přáteli?"

Pousmál se a na tváři se mu udělal ďolíček. ,,Rád, má paní. Co navrhujete?''

Povzbuzena dobrým začátkem se usmála a vzala jeho ruce do svých. ,,Začala bych oslovením jmény, vždyť spolu budeme celý život."

Sáhl na stolek, kde stály sklenice s vínem. Jednu jí podal a druhou zvedl do vzduchu k přípitku. ,,Pak tedy na přátelství, Rianell."

Společně se opřeli o římsu a naslouchali noci. Ria vzpomínala, jak na stejném místě před týdnem tančila s Gardimem. Připadalo jí to tak dávno. Erin ji upřeně sledoval a pak se zeptal: ,,Nad čím přemýšlíte?"

Trhla sebou a vrhla po něm omluvný pohled. Skoro zapomněla, že tady je. ,,Nad hloupostí. Chtěla bych se na něco zeptat," kývnutím ji povzbudil, aby pokračovala. ,,Jak si představujete naše manželství?"

Byla ráda, že svou odpověď zvažoval pečlivě. Zadíval se k obzoru a přemýšlel. Mezitím si ho prohlížela. Arni by ho nazvala nebezpečně atraktivním. Měl opatrný pohled dravce jistým si svým postavením, ale přesto obezřetný. Vlasy měl pečlivě uhlazené dozadu a tvář vůbec nebyla ošklivá. Přesto když by si měla vybrat vzhled svého vysněného muže, tento by to nebyl. Chtěla by někoho, z něhož by mohla čerpat klid jediným pohledem. Muže, který by jí rozuměl již prvním pohledem do její tváře a v jeho očích by byla vepsána celá jeho duše. Někoho, kdo by s ní jednal narovinu.

,,Rád bych, abychom si příliš nezasahovali do řízení našich zemí. Samozřejmě, uvítám vaše rady, ale Kelent si chci nechat pro sebe. Myslím, že jednoho dne si budeme moci navzájem věřit a mít se v úctě. Budu jen rád, když se stanete mou přítelkyní, avšak jsem již vaší sestře vysvětloval, že já na lásku nevěřím a tudíž vám ji nemohu slíbit.''

Oceňovala jeho upřímnost a vděčně pokývla hlavou. ,,Rozumím. Předpokládám, že očekáváte...'' zrudla, až si vysloužila jeho lehce pobavený pohled, ,,že očekáváte děti."

Erin semkl rty. Zhluboka se nadechl a pak se jí podíval do očí. ,,Nepochopte to špatně, jste krásná, ale z představy čehokoli mezi námi mi je poměrně úzko. Ale ano, od našeho sňatku se očekávají potomci."

Odvrátila pohled. Měl pravdu. I jí se dělalo z pouhé představy mdlo. Její sestra sice nebyla ideální vzor fyzické lásky mezi partnery, ale párkrát ji viděla s Mexem flirtovat a mezi nimi alespoň něco bylo. Ona s Erinem postrádali naprosto cokoli. Nesměle se na něj podívala skrz řasy. ,,Možná bychom to měli zkusit. Polibek, myslím. Na zásnubním plese to budou hosté očekávat." Z představy, že za dva měsíce završí dohodu na plese, se jí točila hlava.

Erin zkoumal její tvář a nakonec si povzdechl. ,,Tak dobře, ať víme, na čem jsme," něžně jí ovinul paže kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a sklonil se k ní. Zavřela oči, ale pořád se cítila nepatřičně, nesprávně. Jako by podváděla své představy o lásce. Stoupla si na špičky a jejich rty se o sebe lehce otřely, on pak ale ucukl, což ji překvapilo.