,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Věř mi, jsem po tvém boku, hlídám tě na každém kroků.
Světlo opět pronikne temnotou, do té doby však zůstaň se mnou.
-
,,Potřebujeme řešení, pane Kime."
Nepatrně jsem nadzvedl své pravé obočí a natáhl se pro čirou skleničku, naplněná bourbonem, a několikrát lehce zakroutil se svým zápěstím, abych promíchal jemně nazlátlou tekutinu ze které jsem následně i upil.
Skleničku jsem si chvilku přidržoval v úrovni svých rtů a u toho zvedl pohled k muži, který stál před mým stolem.
,,Prozraďte mi pane Joone, jak je kurva možné, že mi vždycky říkáte něco, co již dávno vím?" optám se.
Jeho myšlenkový pochod mě udivoval od samého počátku, byl tak zaostalý, že to bylo až k nevíře a já se opravdu divil, že se ocitl v podobné korporaci.
Nervózně si povolil kravatu, když jsem mu položil řečnickou otázku, abych mu dal jasně najevo, že svůj hlas použil opět zcela zbytečně.
Zvedl jsem se z koženého křesla, které se po mém pohybu lehce zatočilo do strany a s bourbonem v ruce jsem se přesunul k oknu. Z nejvyššího patra jsem sledoval město, které propadlo do temnoty, sluneční paprsky jsem nespatřil již řádky let a pro obyvatelstvo zůstaly jen chabou vzpomínkou.
,,Abych Vás však uklidnil, pane Joone, na řešení jsem již dávno přišel." vyslovím.
Chvilku jsem ještě pozoroval město, které bylo pod mlhovou dekou, ale ten pohled mě už tak unavoval, že jsem se raději otočil a vrátil se ke svému stolů. Skleničku jsem položil na dřevěný povrch a ve stoje otevřel svůj šuplík, který byl jinak po mé pravici, odkud jsem vytáhl spis, který jsem hodil ke kraji stolů, aby na něho dosáhl muž, který intelekt nikdy nenalezl.
,,Jestliže Vás zajímá, jak zachráníme svět, tak si poslužte." řeknu.
Na moment jsem svou ruku nastavil dopředu, tím mu dal svolení, aby si dokument převzal. Učinil tomu tak, já se zatím posadil ke kraji stolů, spíše jsem se tedy jenom opíral a sledoval jeho zorničky, který se rozšířily, když jeho mozek vstřebal můj plán.
Nadzvedl jsem svou skleničku a napil se, během toho, co jsem sledoval jeho výraz, který mě náramně bavil.
,,Chcete svět zachránit přenašeči, pane Kime?"
Pohotově jsem spolknul alkohol, nadzvedl svůj ukazováček a přestal se opírat, abych se mohl posadit do svého křesla.
,,Těmi nejlepšími." podotknu.
Infekční nemoc se objevuje po světě pravidelně, nás ovšem před třemi lety potkal virus, který dokáže narušit DNA. Vznikla panika, ekonomická krize, růst kriminality a vzrostl dokonce i počet vražd.
Stát ovšem tuto krizi potřeboval, zbavili se lidí, populace klesla a ti, kteří nepatří k vyšší skupině a nemají peníze, tak jim píchli protilátku, která však neobsahovala žádné přínosné složení.
,,Ti nejlepší?"
Dal jsem si svoje nohy na stůl a více se opřel do koženého křesla, byl jsem unavený, ale musel jsem dát rozkaz, abychom zahájili plán, jelikož jsem se nepohyboval mezi dobrými lidmi a i můj život byl v sázce.
Zahleděl jsem se na muže, poté ovšem pozoroval skleničku, která již byla skoro prázdná.
,,Jako první Min Yoongi, bývalý hacker, který se nakazil i přes to, že mu byla zavedena vakcína přímo do krční žíly, sektor B-2."
Před rokem ministerstvo zdravotnictví pochopilo, že se naše město blíží k zániku, jelikož se virus šířil neuvěřitelnou rychlostí a vzhledem k tomu, že napadal DNA, tak jedinci buď umřeli či se z nich stali netvoři.
Vytvořila se tedy druhá, levnější verze vakcíny, která již ovšem fungovala na 65%, ale už bylo pozdě a to byl přesně případ mého prvního vyvoleného.
,,Vedlejší účinky?" optá se.
Každý přenašeč byl převezen do karantény, aby se nemoc nešířila dál a byli nyní v izolaci, bez možnosti úniku a styku s ostatními.
,,Nic zásadního, podle výpisu jeho oči špatně snášejí umělé či přímé světlo." odpovím.
Každé tělo funguje jinak, má jinou imunitu a Min Yoongi dokázal fungovat relativně v pořádku, i přes to, že byl nakažený.
,,Dále Park Jimin, měl záznamy v trestným rejstříku a byl několikrát obviněn za pašování drog, avšak jakmile vypukla pandemie, tak soudní řízení zaniklo. Nachází se v sektoru B-7 a projevuje se u něho přehřívání pokožky, vysoký tlak a impulsivní chování, když je vystaven chladu." řeknu.
Jeho DNA se rapidně změnilo, tělo si vytvořilo averzi vůči chladu a kvůli poruchám srdečního rytmu již několikrát upadl do bezvědomí.
Sundal jsem si nohy ze stolů, narovnal jsem se a definitivně vypil obsah skleničky. Pozoroval jsem průhledné sklo a nepatrně se pousmál, když se mi v hlavě objevilo poslední jméno jedince, jehož fotku, kterou jsem si též přiložil k dokumentu, si jasně vybavuji.
,,A v neposlední řadě, Jeon Jungkook, podle statistik byl vůbec prvním nakaženým, záznam z jeho života jsem však nedohledal. Byl převeden do sektoru C-8 a jeho mozková kapacita vzrostla o neuvěřitelných 30%." vyslovím.
Je dané, že běžně využíváme pouze 10 % našeho mozku, kdybychom se naučili využívat i těch zbývajících 90 %, tak prý získáme nebývalé schopnosti.
Byl nakažený tři roky, a upřímně jsem byl překvapený, že přežíval takovou dobu s virusem.
,,Vzrůst mozkové kapacity má být tím vedlejším účinkem?" optá se Joon.
Podle výpisu jeho tělo nepostřehlo žádnou změnu, údajně byl bledší a někdy zažíval zimnici, což není nic zvláštního, jde o normální průběh nemoci, ale i jeho DNA se jistým způsobem změnilo, ale ne k horšímu.
,,Dá se říci, avšak jsem obdržel výpověď od strážce, který ho hlídal necelý měsíc." odpovím.
Sáhl jsem si do kapsy od svého saka, abych nahmatal papírek, který jsem zapomněl přiložit k dokumentu, jelikož jsem ho obdržel teprve dnes.
,,Jak zní vyjádření?"
Věnoval jsem mu upřený pohled, byl netrpělivý, přitom jasně viděl, že papírek teprve lovím z kapsy a jakmile jsem ho vytáhl, tak jsem si potichu odkašlal.
Napsal pouze jednu větu, která mi nepřipadala podložená či rozumná.
,,Ví všechno."
-
Zdravím sluníčka 🖤
vítejte u mé nové knihy s názvem Not today. Příběh bude akčnější, ale samozřejmě i romantický a budou se zde objevovat sprostá slova, jako skoro vždy v mých knížkách.
