,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Byl bys tak laskavý a posadil se k nám?"
Seděl jsem u stolů a pravidelně kroužil se svým zápěstím, abych promíchával hrníček s kávou, který jsem svíral. Upřeně jsem se díval na Yoongiho, který dnes evidentně vstával se stejnou nechutí jako já, ačkoliv jsem musel uznat, že se mi po dlouhé době spalo dobře, ale o to více jsem toužil se vrátit do postele.
,,To mě jako neslyšíš? Nevidíš? Nebo jaký je problém?" optá se.
Měl jsem spoustu problémů, avšak skutečnost, že nyní seděl na zemi a opíral se zády o svou postel, bych za problém nepovažoval.
Jungkook, který seděl nedaleko ode mě, mi věnoval tázavý pohled, ale já nepatrně zakroutil hlavou, aby to vůbec neřešil. Jimin seděl s námi u stolů, v jeho případě spíše tedy ležel, ale hlavní pro mě bylo, že byl v klidu a ani moc nemluvil, což bylo velice příjemné.
Napil jsem se kávy, abych se definitivně probral, černý hrníček jsem následně odložil na dřevěný stůl a potichu si odkašlal, abych si pročistil hrdlo.
,,Chtěl jsem s vámi mluvit, protože ministr nařídil přesun na další lokaci již zítra." řeknu.
Nebyl jsem z toho nadšený, tahle zpráva mi po ránu navodila jen starosti, ale nemohl jsem nic jiného, než souhlasit. Domnívám se, že to bude mnohem náročnější, nakažených bude podstatně více, ale uklidňuje mě myšlenka, že Jungkook je již bez čipu a také to, že Yoongi s Jiminem se nebudou vzdalovat ode mě, když ví, co se může stát.
,,Pro toho čuráka už nehnu ani prstem."
Někdy bych si doopravdy přál, aby Yoongi nebyl tak tvrdohlavý, jeho neustálá prokrastinace a odmlouvání nám neprospívají, zdržuje celý proces.
,,Jestliže nebudeš spolupracovat, tak ti nemohu poskytnout ochranu." odpovím.
Ministr nedbá na lidi, avšak dokud pracují pro ně a poslouchají ho na slovo, tak si je drží blíž, protože je může využít ve vlastní prospěch.
Chlapec se zelenými vlasy se náhle postavil, došel ke stolů, ale nesedl si, pouze se rukou opřel o dřevěný materiál.
,,Mám snad na čele napsané, že jsem kokot? Chráníš jenom jeho, nás nikoliv." vysloví.
Svraštil jsem obočí a samovolně se více narovnal, hledící přímo na něho, ačkoliv on nyní věnoval pohled Jungkookovi, který seděl po mé levici.
,,To není pravda."
Vnímal jsem, jak se na mě Jungkook podíval, já mu však oční kontakt neoplatil a nepřetržitě se díval na Yoongiho, který se zasmál a ukázal prstem na Jungkooka, následně na mě.
,,Ne? Kdo z vás dvou má u sebe ten čip?" optá se.
Dokázal jsem skrýt překvapený pohled, ale chlapec s černými vlasy jistě postřehl, že jsem se napnul. Ten čip jsem měl u sebe já, tím pádem se mohl Jungkook libovolně pohybovat, protože měl možnost překročit těch 150 metrů, nehrozí mu nebezpečí.
