,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nasaďte si sluchátka." vyslovím.
Zaparkovali jsme kousek od místa dění, stanoviště působilo opuštěně, ale uprostřed byla základna, kde se podle mých zdrojů ukrývali nakažení.
Všichni tři mi vyhověli, dali si do pravého ucha sluchadlo, přes které je Joon může vést, jelikož on bude sledovat monitory a podle dronů zjistí, zda jim hrozí nějaké nebezpečí.
Prohlédl jsem si každého z nich zvlášť, Yoongi to měl evidentně u prdele, Jimin se stresoval a Jungkook byl jediný, který působil klidně.
,,Nezapomeňte na pravidla." řeknu.
Stanoviště se nyní od nás nachází odhadem 50 metrů, mám tedy jistotu, že jestliže nebudou chtít utéct, tak hrozba jim nehrozí kvůli vzdálenosti. Věřil jsem však tomu, že to nikdo z nich nemá ani v plánu, přeci jenom by se o to pokusili již dávno, třeba v noci, když jsem spal, ale nikdo z nich tento zájem nejevil.
,,Kolik, že to bylo metrů?"
Zadíval jsem se na Jimina, který se naklonil k Yoongimu a šeptem mu položil tento dotaz. Jestliže by umřel, tak bych za to nenesl vinu já, ale jeho hloupost.
,,Pane Kime, vypouštíme drony." řekne Joon.
Přesunul se do zadní části vozu, usedl si k monitoru a nasadil si sluchátka. Kývl jsem a přistoupil ke dveřím dodávky, který jsem otevřel.
,,Hodně štěstí." vyslovím.
Yoongi lehce strčil do Jimina, který měl na sobě stále jeho bundu, ale neměl v plánu k pohybu a kdyby ho Yoongi nepopostrčil, tak by snad nikdy nevystoupil. Nakonec oba seskočili dolů, následoval Jungkook, který se u dveří ještě zastavil a věnoval mi přímý pohled.
Uvnitř jsem cítil jakousi potřebu se mu za svá včerejší slova omluvit, přeci jenom se mu může něco stát a já bych k tomu již nedostal šanci, ale stále jsem si říkal, že není tady místo pro lidskost, takže jsem mlčel.
On se však pousmál, opravdu letmo a poté seskočil z dodávky.
Chvilku jsem ho sledoval, ale následně se vydal za ostatními a obešel dodávku, tím se mi ztratil z dohlednu.
Zavřel jsem dveře a ihned přistoupil k Namjoonovi, který měl k dispozici pět dronů. Každý z nich dostal jeden, na jednom monitoru jsme tak měli pohled na ně, ten čtvrtý poletoval nad celou lokací a ten poslední nám dával bližší záběry na tu základnu.
,,Musíte je vylákat ven." vysloví Joon.
Chodil jsem za ním sem a tam, nepřetržitě se díval na monitory a u toho křupal se svými prsty, jelikož jsem byl pod tlakem a bylo mi z toho na zvracení.
,,Kurva nekřič tolik, praskne mi ušní bubínek." řekne Yoongi.
Zhluboka jsem vydechl, zavřel oči a počítal v sobě do pěti. Měl bych být asi rád, že neztratil svůj humor ani teď, ale já měl nervy v prdeli a byl bych raději, kdyby aspoň v této situaci mlčel.
