,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A co teď? Zakopeme ho a Jimin půjde zatím utrhnou kytičku?"
Jungkook věnoval Yoongimu nečitelný pohled, který byl ovšem intenzivní a zatnul pravou ruku v pěst, jelikož jeho tělo bylo viditelně pod tlakem. Muselo to být pro něho nesmírně náročné, sice si myslím, že pocítil i úlevu, přeci jenom žil v domnění, že jeho bratr umřel, že za to nese zodpovědnost, ale vidět ho v tomhle stavu bylo pro něho jistě zdrcující.
,,Odvezeme ho na lokaci." vyslovím.
Jimin se zatvářil překvapeně, stejně tak jako Yoongi, ale já je ignoroval a kývl na Jungkooka, který se sklonil a vzal svého bratra do náručí. Byl v bezvědomí, chlapec se zelenými vlasy mu dal několik ran, ale domnívám se, že se za několik hodin probudí a bude vykazovat opět agresi.
Došli jsme k dodávce, kde již čekal pan Joon, který vystoupil a překvapeně sledoval nově příchozí.
,,Pane Joone, udělejte prosím místo vzadu." vyslovím.
Zahleděl se na nakaženého, svoje ruce dal do obranného gesta a ustoupil o krok dozadu.
,,Pane Kime, nemohu odvézt infikovaného, musí se zlikvidovat na stanovišti, jak to nařídil ministr." odpoví.
Jungkook udělal krok dopředu, jeho pohyb byl rychlý a nečekaný, ale já nastavil svou ruku, aby zůstal vzadu, jelikož Namjoon nemůže vědět o tom, že mají mezi sebou sourozenecké pouto, již i tak riskujeme mnoho, ale mohu to uhrát, aby si ministr myslel, že nakaženého chci odvézt v rámci vědeckého zkoumání.
,,Pane Joone, zapomínáte na fakt, že jsem stále Váš nadřízený a uděláte tedy to, co Vám řeknu, rozumíme si?" řeknu.
V těle mi vládl chaos, především i panika a Jungkook toho byl jistě vědom, ale můj výraz byl odhodlaný a vyrovnaný, tím jsem přesvědčil i muže před sebou.
,,Zajisté, pane Kime." odpoví.
Ulevilo se mi, jakmile došel dozadu a otevřel dveře od dodávky, aby udělal prostor. V dáli jsem již viděl přijíždějící auta, takže jsem popohnal Joona, jelikož sem přijedou zneškodnit ostatky jedinců a i když jsem přesvědčil svého zaměstnance ke spolupráci, je bych nedokázal.
Všichni urgentně nastoupili dovnitř, ale já zhluboka vydechl až ve chvíli, kdy jsme se začali vzdalovat od lesů.
-
,,Jdeš ho kastrovat nebo co do píči?"
Zvedl jsem pohled na Yoongiho, ale obratem zakroutil očima po jeho poznámce. Zadní část haly nyní vypadala jako nemocniční pokoj, Namjoon mi obstaral vše, co jsem potřeboval, pouze však za podmínku, že to prozatím zůstane mezi námi.
,,Ne, chci mu píchnout anestetikum do žíly, aby spal déle a též zavést tekutiny, je dehydratovaný." odpovím.
Má v sobě virus, který obnáší i vysokou horečku, tekutiny ztrácí potem a je nutné je doplnit, aby docházelo k regeneraci organismu. Jeho stav nebyl zcela dobrý, nešlo vyloženě jenom o to, že byl nakažený, všeobecně měl po těle otevřené rány, který se mu zanítily a jeho duhovky nereagovaly na přímé světlo.
