,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A proč jsi přestal pracovat jako barman?" optám se.
Po půl hodině jsme se s Jungkookem přesunuli ke stolů, důvodem byl Jimin, jelikož pil pivo jako vodu a vedli s Yoongim debatu, která mě vskutku nezajímala.
Chlapec s černými vlasy nadzvedl skleněnou flašku, která již obsahovala limonádu, jelikož jakmile dopil své první pivo, tak mu Jimin chtěl podat ihned další, ale on odmítl, že již nechce. Evidentně neměl potřebu se opíjet, což mě těšilo, já jsem pil nesmírně pomalu, především mi byla zima a s těžkostí dopíjel svůj první drink.
,,Jelikož jsem si tuhle práci nikdy nepřál, pracoval jsem jako barman během studia." odpoví.
Chápavě jsem kývl, ačkoliv já takové štěstí neměl, kvůli otci jsem neměl možnost pracovat během vysoké školy. Všechno mi platil a obstarával on, ačkoliv jsem si přál pracovat jako všichni ostatní, tak jsem nemohl.
,,A kde jsi pracoval po vysoké škole?" optám se.
Jungkook se napil limonády, která voněla velice příjemně, tak sladce, kdyby po grepu s něčím navíc. Flašku následně položil zpátky na stůl a nepatrně natočil svou hlavu na levou stranu, jelikož jsem neseděl u čtvercového stolu naproti němu, ale vedle něho na gauči, stále jsem však udržoval tu patřičnou vzdálenost.
,,Evidentně jsi moje záznamy neobdržel." vysloví.
Na jeho rtech se objevil křivý úsměv, uhodl to však zcela přesně.
,,Ne, ty jsi byl jediný, který žádný záznam neměl." odpovím.
Stále mi není jasné, proč mi nic neposkytli, kdyby před pandemií ani neexistoval, přitom studoval a fungoval jako každý druhý člověk.
,,Řekněme, že jsem se pohyboval v určitém odvětví, kde bylo nutné, aby mé jméno zůstalo skryté. Stejně jako to tvé, Taehyungu." řekne.
On byl ten, který vždy mluvil zpříma, nyní tomu tak neučinil a neodpověděl mi na otázku, kterou jsem mu položil z čistého zájmu. Tenkrát mě frustrovalo, že jsem jeho výpis nedostal, nevěděl jsem o něm nic, avšak si ho stále vybral, ale nyní šlo jenom o nutnost o něm vědět víc, protože jsem to sám chtěl.
Po chvilce jsme změnili téma, očividně se o tom nechtěl bavit a já byl vždy spíše ten typ, který nerad vyzvídal a nutil někoho k mluvení, pokud si to nepřeje. Samozřejmě se to v mé práci vylučovalo, někdy jsem neměl na výběr, ale teď byla chvíle, že jsem se mohl sám rozhodovat.
,,Páni, tak to jsi jistě pýchou rodiny." řekne.
Na moment jsem sklopil pohled a rozhodl si dát další lok alkoholu, jelikož jeho věta byla sice pravdivá, ale skutečnost byla dosažená uměle. Zajímal se o mé dětství, kde jsem studoval a ač o tom nerad mluvil, tak jemu jsem o tom povyprávěl.
