,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Připadlo mi, že ráno ty tři hodiny v dodávce uběhly rychleji, než nyní helikoptérou. Měl jsem žaludek na vodě a byl jsem nesmírně rád, když jsme se konečně objevili na lokaci a mohli tak opustit tuhle past.
Má trojice okamžitě seskočila dolů a já se ze všech sil snažil, abych udržel přívětivý výraz.
,,Musím říci, že jsem ohromený, že Váš plán vychází, pane Kime. Dbejte na to, aby to tak zůstalo i nadále."
Zpříma jsem se podíval na ministra a následně kývl, než jsem se též objevil venku. Rychlým krokem jsem se vzdálil od helikoptéry a zapadnul do budovy, kde jsem se zastavil a zhluboka vydechnul.
Jungkook vešel hned po mně, Yoongi s Jiminem kouřili venku a já bych si doopravdy přál, aby jim ta cigareta nikdy nevyhořela, jelikož jsem se obával toho, jak budou reagovat.
Chlapec s černými vlasy odešel do koupelny, slyšel jsem, jak pouští vodu a jistě si šel smýt krev, kterou měl na tváři.
Z ničeho nic jsem se napnul a otočil se, když se ozvala hlasitá rána, jak Yoongi za sebou zabouchnul dveře, až se vylekal i Jimin. Samovolně jsem ustoupil o krok dozadu, když ke mně Yoongi přistoupil a hrubě mě sevřel za zápěstí, napřáhl svou druhou ruku, ale rána se nedostavila. Jungkook totiž naopak chytnul jeho, stál za mými zády a já se ani nehnul.
,,Sám víš, že ti tu ránu pak oplatím, ale stokrát hůř." vysloví.
Mlčel jsem, ale uvnitř jsem se nyní ztotožňoval s Yoongim a ránu, kterou mi chtěl dát, bych si i zasloužil. On se ovšem stáhnul, pustil mé zápěstí a Jungkook tím pádem povolil i své sevření, aby se od nás vzdálil.
Cítil jsem jeho horký dech, který se odrážel zezadu na mém krku, ale já se rozešel ke stolů, abych si sednul, protože jsem pociťoval nevolnost.
Jungkook se posadil též, Yoongi zůstal stát a Jimin vyskočil na vyšší bednu, sednul si do tureckého sedu a podíval se na mě.
,,Proč jsi nám do hajzlu neřekl, že je zabijí? Proč jsi to vůbec dopustil?" optá se Yoongi.
Byl naštvaný a já tomu rozuměl, sám jsem si tohle nepřál, bylo i pro mě těžké sledovat, jak jim berou vzorky a následně je dávají do pytle, pravděpodobně je zlikvidují diskrétně v nemocnici, kde máme svoje lidi nebo je cestou vyhodí do řeky.
Ruce se mi třásly, byl jsem opravdu frustrovaný a zpětně lituji toho, že jsem jim to neoznámil dřív.
,,Taehyung za to nenese zodpovědnost, vláda ho ovládá, on si to nevymyslel." řekne Jungkook.
Napůl ano, kdybych tenhle projekt nevymyslel, tak bych neohrozil je, ale zase se domnívám, že vláda by přišla ještě s radikálnějším plánem. Měl jsem vymyslet řešení, kdybych nic nepředložil, tak bych tu již nebyl.
