NOT TODAY/ taekook

3. let's just say, I can read people better than I used to

,,První lokace se nachází tři hodiny od nás, pojedeme hromadně a-"

,,Chci jít kouřit." řekne Jimin.

Hrál jsem si s propiskou v ruce, abych se uklidnil a naštvaně jsem se podíval na Jimina, který se opět válel na zemi, Yoongi procházel po areálu a jedině Jungkook seděl u stolů se mnou jako normální člověk.

,,Co přesně?" optá se Yoongi.

Propisku jsem v sekundě zahodil, Jungkook ji ovšem pohotově chytnul, kdyby můj čin očekával, ale z těch dvou jsem byl opravdu podrážděný.
Celkově jsem byl pod tlakem, telefonický rozhovor s ministrem mi dal o to větší stres, jelikož na můj plán spoléhá nejenom on, ale celá vláda.

,,Tvůj penis asi těžko."

Jimin mu odpověděl a ihned se zvednul ze země, já jsem si promnul spánky a počítal v sobě do deseti, abych nevystartoval.
Následně jsem zhluboka vydechnul a podíval se na ně.

,,Máte deset minut na cigaretu nebo na pohlavní orgán, mně je to upřímně jedno, ale pak se vraťte." řeknu.

Již bez dalších slov se vydali k hlavnímu vchodu, venku byli moje lidi, hlídali tohle místo, defacto i mě, takže jsem věděl, že by neměli možnost k útěku.
Sklopil jsem pohled na svoje spisy, za dva dny už budeme muset vyrazit na první lokaci a ještě jsem ani neměl možnost jim sdělit plán.

Chtěl jsem si ještě něco zapsat, poté mi ovšem došlo, že jsem svou propisku zahodil, ale jakmile jsem zvedl zrak, tak už mi ji Jungkook nastavoval.
Nepatrně jsem se pousmál a psací potřebu si vzal opět k sobě.

,,Děkuji, jinak můžeš jít samozřejmě taky na čerstvý vzduch." vyslovím.

Sepsal jsem si pár poznámek a naopak pár vyškrtnul, po chvilce jsem se však narovnal, ale propisku jsem si nechal v ruce a točil ji mezi svými prsty.
Jungkook si svoje ruce položil na dřevěný povrch a pomocí pravé ruky si začal točit se svým prstenem, který měl na svém levém ruce, na ukazováčku.

Ten pohyb však udělal pouze párkrát, tím pádem nevypadal nervózně či nějak jinak pod tlakem.

,,Mile rád si vychutnám ten klid od těch dvou." odpoví.

Chápavě jsem kývl, chtěl jsem něco dodat, ale rozhodl jsem se mlčet.
Ti dva byli opravdu náročnější, myslím si, že mi jejich osobnost zcela nesedla, ale možná to bude tím, že jsem se dlouhodobě pohyboval u jiných typů lidí.

,,Tím jsem bezpochyby nemyslel, aby jsi ty mlčel." dodá.

Vykání šlo stranou již od rána, ti dva mi stejně tykali a nepřál jsem si, aby byl Jungkook jediný, který vyslovuje mé příjmení, to stejné naopak.

Zahleděl jsem se na jeho tvář, jeho odezva mě překvapila, přeci jenom on byl ten, který rozhovor nějak zvlášť nevyhledával.

,,Nemám ti co sdělovat, Jungkooku." řeknu.

Pousmál se, naklonil se blíže ke stolu a spojil si svoje ruce.
Tím pohybem mě donutil sklopit pohled na jeho ruce, který tvořily ohromný kontrast vedle těch mých, ale nešlo vyloženě o jeho tetování, celkově jeho ruce působily mužněji, já měl bohužel delší prsty a ty moje tedy nesly ženský nádech, což mi během dospívání vadilo.

,,Domnívám se, že ty by jsi mi toho mohl vyprávět spoustu." vysloví.

Pomalu jsem zvedl pohled a zadíval se na jeho oči, za ty dva dny mi toho řekl snad nejvíce, většinou mlčí.
Nicméně mi došlo, že jsem možná klidnější, když je zticha.

V hlavě se mi mihla i myšlenka, že tady schází Jimin, který nepřetržitě skáče do řeči, ale nyní by mě jistým způsobem osvobodil.
Musel jsem se však zachránit sám, napadlo mě, že bych mohl odejít do kuchyňky pro kávu či vodu, abych se zaměstnal do té doby, než se ti dva vrátí.

Jungkook se náhle pousmál, levou rukou ťukl do stolů, až se ozvalo lehké cinknutí kvůli jeho prstenu a následně se zvednul.

,,Jdu ti uvařit kávu." řekne.

Jistě jsem byl bledší, jeho slova mě ovšem vyděsila a pozoroval jsem ho, jak se rozešel do kuchyňky.
Dnes již podruhé jsem odhodil propisku a pohotově se zvedl, abych ho následoval.

Ohlédl na mě, když jsem ho doběhl, ale nevěnoval mi pozornost a sundal hrníček z poličky.

,,Na co myslím, Jungkooku?" optám se.

Má otázka zněla neskutečně hloupě, ale za ty dva dny jsem si všiml již několikrát, že zareagoval přesně podle toho, co se mi honilo hlavou, přitom jsem ta slova nikdy nevyslovil nahlas.

Dal vařit vodu, následně se otočil a zády se opřel o linku, hledící na mě.

,,Zda jsem zadaný?"

Na to, že se strážci domnívali, že jeho vedlejším účinkem je němota, tak náhle se rozpovídal až moc a ještě k tomu zcela od věcí.
Nahněval mě se svými slovy, ihned jsem svraštil obočí a přistoupil přímo k němu.

,,Já si nedělám srandu." vyslovím.

Pousmál se a lehce se odlepil od linky, aby se více narovnal a dal jasně najevo, že je vyšší než já, ale já neustoupil ani o krok.
Letmo sklopil pohled na moje rty, než se vrátil k mým očím a svou hlavu naklonil nepatrně do strany.

,,Ani já ne."

On byl ten, který se následně otočil a vrátil se k přípravě kávy.
Nebyl jsem zvyklý na podobné jednání, vláda měla tendenci mluvit v kódech, nejasně a kdyby až schválně složitěji, ale Jungkook odpovídal přímě a bez zbytečných parazitních slov.

,,Má mozková kapacita vzrostla o 30%, o tom víš i ty, ale nevidím ti do hlavy, Taehyungu." vysloví.

Dodělal horký nápoj a hrníček mi během chvilky podal.

,,Řekněme, že umím číst v lidech lépe, než kdysi." dodá.

Dlaní jsem objal porcelán a uvědomil si, že jsem byl pravděpodobně unáhlený, ale jeho chování mě opravdu zaráželo.
Nedošlo mi však, že to s tím souvisí, vypustil jsem důležitý faktory, jeho mozková kapacita doopravdy vzrostla a i kvůli tomu měl rychlý reflex, dokázal určit podle neverbální komunikace, co má asi člověk v plánu, jako před chvilkou, kdy jsem z frustrace zahodil propisku a on ji zachytil.

Očekával můj čin, odpozoroval mou mimickou změnu v obličeji a ačkoliv já jsem se domníval, že svůj výraz a neverbální vyjádření umím korigovat, tak ne natolik, aby si toho on nevšiml.

Prošel kolem mě, já se stále díval před sebe, ale on se náhle zastavil a já se na něho tedy lehce otočil.

Mykl jsem se svým obočím a tázavě se na něho podíval, on mi však věnoval jen jemný úsměv.

,,A jinak ne, nejsem zadaný."

-

ah Jungkookie, všichni tady víme, že dlouho svobodný nezůstaneš, že sluníčka?:)

Luv u!🖤