,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Vláda se nedá pokořit, je to nereálné." vyslovím.
Stále jsme seděli na zemi, zády opírající se o postel a vyjmenovávali možnosti, ale mně došlo, že žádný nejsou. Jungkook byl inteligentní, mnohem více než ostatní, protože byl přenašeč, ale nepracoval léta s vládou, jako já.
,,Před třemi lety bych tvrdil, že je nereálné, aby vznikla pandemie, která z některých jedinců udělá prázdné schránky, ale evidentně je všechno možné." řekne.
Svým způsobem měl pravdu, ale není to tak jednoduché, jak si myslí. Též bychom o všem měli říct Yoongimu a Jiminovi, oni o Jungkookovi nic neví, především neznají pravdu o ministrovi, ale prozradit jim to bude náročnější, domnívám se totiž, že Yoongi to nepřijme s nadšením.
Bál jsem se, skutečně moc a měl jsem obavy, že mě tenhle pocit už nikdy neopustí.
,,Na něco přijdeme, Taehyungu." řekne.
Přestal jsem sledovat okno, přesněji nebe a zadíval se na jeho tvář, která již působila opět klidně a vyrovnaně. Nevím přesně, proč mi chce dávat naději, když já ji v této situaci rozhodně nenacházím.
Kdybych však dal stranou nynější událost, to, co se děje, tak si myslím, že tahle jeho vlastnost je vskutku skvělá. Měl nutnost chránit toho druhého, zajistit bezpečí, dávat oporu a též vyslechnout.
Každý člověk by měl takhle fungovat, ale bohužel tomu tak není a já si jeho charakter oblíbil, i kvůli tomu, že mi dával něco, co jsem od jiných nedostal a pokud ano, tak pouze hraně.
Zahleděl jsem se na jeho oči a v hlavě mi mihla vzpomínka, když jsem s ním poprvé mluvil a on vyslovil větu, která mě zarazila již v tu chvíli.
,,Proč jsi tenkrát řekl, že vás zabiju tak či tak?" optám se.
V té době jsem nevěděl, že doopravdy ví všechno, ale jeho výrok mě v tom případě zaráží o to více.
Nepatrně se pousmál, nadzvedl svou levou ruku a narovnal ji na posteli, takže ji měl defacto za mnou.
,,Jelikož v té době by jsi toho byl skutečně schopný, ač si to možná neuvědomuješ." odpoví.
Pootevřel jsem svoje rty a zpříma ho sledoval, avšak s nehezkým pocitem v těle.
,,Tvůj nezájem byl tak silný, neměl jsi s námi nic společného a tím pádem tě náš osud netrápil, tedy až do doby, než jsi zjistil skutečnost a poznal nás." dodá.
Domnívám se, že svá slova vybíral velice pečlivě, nechtěl mi ublížit, zkrátka mi sdělil, jak jsem v té době působil a když se nad tím tak zamyslím, tak měl pravdu. Dostal jsem nespočet kandidátu, přenašeči byli ve vysokém počtu, ale já se zaměřoval pouze na záznamy, vybíral je podle toho, co umí a jakou mají historii, ale nedíval se na ně, jako na lidi.
