,,I kdyby jsi se měl plazit po zemi, tak se kurva zvedneš a dokončíš to, co máš."
,,Bez obav Taehyungu. Může přijít den, kdy chcípnu, ale dnes to nebude."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě v polospánku jsem se přetočil na bok, abych měl lepší polohu, ale ihned jsem začal vnímat, když jsem ucítil něčí přítomnost. Rozlepil jsem oční víčka od sebe a spatřil Jungkooka, který již pravděpodobně delší dobu ležel na svém levém boku.
Ta vzdálenost mezi námi zanikla, cítil jsem jeho horký dech a pozoroval jeho tvář, kde měl malou jizvu, která byla jistě stará již řádky let.
,,Cítíš se lépe?"
Jeho hlas, který prolomil to ticho kolem, mě na moment vyděsil, jelikož jsem ho neočekával a jakmile pomalu otevřel svoje oči, tak mi došlo, že už byl vzhůru nejspíše delší dobu.
Schválně jsem neudělal prudký pohyb, nechtěl jsem mu dát najevo, že mě jeho blízkost nějakým způsobem vyvedla z míry a jenom jsem kývl, abych mu neverbálně odpověděl na otázku.
Pousmál se, nevím, zda ho těšilo to, že jsem se pořádně vyspal nebo si všiml mé rozpačitosti, ale raději jsem nad tím nepřemýšlel a zvedl se z postele. Zadíval jsem se ven z okna, ale bohužel jsem nedokázal identifikovat, zda je již noc či teprve odpoledne.
Sklopil jsem pohled na svoje hodinky, který ležely na nočním stolku, jelikož jsem si je ráno zapomněl vzít a spatřil, že je po šesté hodině. Nikdy jsem snad nedokázal spát šest hodin vkuse, můj spánek byl poslední dobou na nic, takže jsem se nyní cítil odpočatý, ale už teď mi je jasné, že v noci už spát s největší pravděpodobností nebudu.
,,Pojď se najíst."
Jungkook se zvedl též, prohrábl si svoje černý vlasy a protáhl se, tím pohybem si nepatrně vyhrnul své černé tričko a poskytl mi tak nevědomě informaci, že i jeho břicho je potetované. Ihned jsem se podíval jinam a raději obešel postel, abychom mohli sejít dolů.
Chlapec s černými vlasy už neřekl ani jedno slovo, šel přede mnou a jakmile jsme se objevili dole, tak jsem zhluboka vydechl, když jsem z kuchyňky zaslechl rozhovor těch dvou.
Oni dva mi lezli na nervy i normálně, ale teď jsem už vůbec neměl náladu je poslouchat, hlavně jsem typ člověka, který hned potom, co se probudí, je raději ještě nějakou dobu potichu a zkrátka má rád ticho.
Vládlo tu šero, ale i tak jsem postřehl, jak se Jungkook pousmál a ve chvíli, co vešel do kuchyňky, tak bez varování rozsvítil světlo.
,,Au, kurva."
Yoongi si v sekundě zakryl svoje oči, vydal bolestivou odezvu a Jimin se nad jeho reakcí zasmál, div nespadl ze židle.
,,Dej si pozor do hajzlu." cekne.
Intenzivně si mnul svoje oči, následně se však zvedl od stolů a prošel kolem mě, aby se dostal k hlavnímu vchodu a opustil tak budovu.
Venku již byla tma, často se nacházel právě tam, jelikož byla obloha pod mraky a jeho oči byly opravdu citlivý, ale bohužel jsme si museli aspoň lehce svítit uvnitř, už i tak tu bylo většinu času šero.
