Pregnant with Coma

28. Mě zabije a...

Stáli jsme mlčky na jednom místě.
„Vždyť jsme spolu chodili před rokem," řekl.
„Já vím, ale moje noční můra byla o tom, že na mě CC řval, že ty děti jsou tvoje," oznámila jsem mu.
„Pojď sem," políbil mě na čelo.
„Zůstaň tu se mnou, prosím," zoufale jsem se na něj podívala.
„Zůstanu," pohladil mě po vlasech. Hlavu jsem zabořila do jeho hrudě. Mačkala jsem mu tričko v pěstech a nasávala jeho vůni.
„Měla bys si lehnout," promluvil po chvilce. Přikývla jsem a pomalu šla s Alexem do ložnice. Lehla jsem si do postele a přikryla se. Alex si lehl vedle mě a chytil mě za ruku. Zavřel oči a já taky.
„Dobrou noc," popřál mi.
„Tobě taky," pousmála jsem se.

Ráno
Ráno jako každé jiné se opakovalo. Pořádně jsem si vypláchla pusu a opláchla si obličej. Vyšla jsem z koupelny a šla udělat něco k snídani.
„Tak, co si uděláme?" zeptala jsem se sama sebe. Podívala jsem se do lednice a vytáhla sýr, šunku. Uděláme si toasty! Položila jsem to na linku, vydala si prkýnko, nůž a ze skříňky kečup. Sáhla jsem po toastovým chlebu a připravovala pár toastů.
Za chvilku jsem měla hotovo. Dala jsem je na větší talíř, vzala dvě skleničky a dva talířky. Položila jsem to na stůl a v lednici vzala jablkový džus. Nalila jsem do skleniček a šla vzbudit Alexe.
„Alexi, snídaně," zatřásla jsem s ním.
„Kolik je?" zachraptěl.
„Je přesně půl desátý a pět minut," řekla jsem. Protáhl se a sedl si. Věnoval mi sladký úsměv a zvedl se.
„Co máme k snídani?" zajímal se.
„Jdi do kuchyně a uvidíš," mrkla jsem na něj. Rychlým krokem šel do jídelny.
„Toasty!" zaradoval se. Přišla jsem za ním a sedla si naproti jemu.
„Dobrou chuť," usmála jsem se.
„Tobě taky," zakousl se do toastu.

Po snídani jsme uklidili nádobí a pak se něco stalo. Sklonil se a políbil mě. Prvně jsem ho od sebe odtlačila, ale pak ho znovu políbila. Až se tohle dozví CC, tak mě zabije a Alexe vykastruje! Proč to dělám? Já nevím, ale líbí se mi to. Odtáhli jsme se od sebe a dívali si do očí.
„Co jsme to udělali?" zeptal se.
„Já nevím, ale mě se to líbilo," odpověděl mi.
„Není to správný," řekla jsem.
„Já vím," povzdechl si.
„Mohli jsme být spolu, jenze…" přerušily mě jeho rty. Spolupracovala jsem a nechala se unášet jeho rty, které byly na mém krku.
„Alexi…" potichu jsem zasténala.
„Měl bych jít nebo mě kluci budou hledat," oznámil mi.
„Bože," hlesla jsem.
„Kdykoli budeš potřebovat, tak zavolej," usmál se a odešel. Zase jsem zůstala sama. No jasně. Zazvonil mi mobil. Carin.
„Ahojky, nezajdem do Starbucks?"
„Jasně, kdy?"
„Jsem NS cestě."
„Dobře, čus." Típla jsem to. Šla jsem se obléct. Vzala jsem si černé kalhoty, tričko s dlouhými rukávy a ještě sáčko. Obula si černé conversky a došla se upravit. Za chvilku se ozval zvonek a já šla otevřít.
„Ahoj," objala mě.
„Ahoj," zasmála jsem se.
„Jdem," vytáhla mě z bytu.
„Nemám klíče ani peněženku," oznámila jsem ji.
„Tak si je vezmi," povzdychla si.

Hlavně mě nezabíjejte! Alexe nekastrujte! Snad se vám díl líbil a zanechte vote a koment ♥
WendyCendyJulisek xx