Pregnant with Coma

24. To já ne, to jednorožci

Večer
Za ten den jsem vylezla z pokoje jenom jednou, a to, když jsem si šla pro svoje kuřecí křidýlka. CC nikde nebyl, takže jsem o něj měla trošku strach. Zalezla jsem zpátky do pokoje a uvelebila se na posteli. Zapnula jsem si noťas a najela na složku s filmy a pustila si Zůstaň se mnou. Je to film o holce jménem Mia, která má všechno o čem snila - úžasnou rodinu, milujícího přítele a přijali ji na nějakou prestižní hudební školu. Stojí před ní životní rozhodnutí - bude následovat svůj sen se stát violoncellistky nebo dá přednost své lásce. Jednoho dne ztratí své rodiče i bratra. Pak viděla samu sebe na nemocniční posteli a před očima viděla celý svůj život. Vidí všechny své blízké a hlavně Adama, prosícího, aby se vrátila k němu. Včera řešila svou budoucnost, dnes stojí před jedinou osudovou otázkou: Zůstanu? Nikdy jsem to nedokoukala do konce, takže jsem to dnes chtěla dokoukat.

Někdy v noci jsem slyšela šramot z chodby. Zvedla jsem se a šla se tam podívat. Nalitej CC na zemi a snažil si zout boty.
„To ses musel ožrat?!" vypískla jsem.
„Já ne, to jednorožci," dostal záchvat smíchu. Sklonila jsem se k němu a dívala se na něj.
„Zvedej se," řekla jsem.
„Jednorožec zůstane tady," lehl si na záda a usnul. Chtělo by to nějakou posilu, aby si aspoň lehl na gauč. Simon. Určitě už bude spát. Překročila jsem ho a vyšla z bytu na chodbu. Zaklepala jsem na dveře jeho bytu. Ozvaly se kroky a následně se dveře otevřely.
„Promiň, jestli jsem tě vzbudila, ale potřebují pomoc," nevinně jsem se usmála.
„Ne, nevzbudila. S čím nebo s kým potřebuješ pomoct?" zeptal se.
„Se CCm," hlesla jsem.
„Tak jdem," řekl. Vrátili jsme se do mého bytu. Zvedl CCho a tázavě se na mě podíval.
„Pojď," řekla jsem a šla do ložnice. Simon šel za mnou. Přišel k posteli a položil ho tam.
„Díky," přikryla jsem CCho.
„Není zač," usmál se. Chvilku bylo ticho a pak se Simon zeptal.
„Proč se ožral?"
„Kvůli tomu, že jsme se nebavili. Je děsně urážlivej, tvrdohlavej, ale stejně ho pořád miluju. Snad on mě taky," poslední větu jsem zašeptala.
„Kdo by tě nemiloval?" položil řečnickou otázku. Pousmála jsem se.
„No vidíš. Úsmíváš se, takže je to dobrý. Teď už si půjdu lehnout," usmál se na mě.
„Dobře. Ještě jednou díky," objala jsem ho.
„Tak se ještě uvidíme," odešel. Zabouchly se dveře a já si lehla vedle pana ožraly. Začal chrápat. Tak dneska se nevyspím nebo půjdu do obýváku. Na hlavu jsem si přitiskla polštář a snažila se usnout. Ne, to nejde! Zvedla jsem se a s dekou v ruce šla do obýváku.
„Violet, dolu," řekla jsem. Zvedla hlavu a postavila se na tlapky. Seskočila na zem a podívala se na mě. Lehla jsem si na gauč a přikryla se. Kruci! Polštář.
„Já pro ten polštář nedojdu," zaskuhrala jsem. Violet odběhla a vrátila se s polštářem v tlamičce. Donesla ho ke mně.
„Jsi moje zlato," podrbala jsem ji za ouškem.