43. Přece nepřijdu...

317 38 4
                                    

Večer

Mohlo být už kolem půl desátý a já se CCm jsme řešili zasedací pořádek.

 „No a tvoje babička si sedne k mým prarodičům a prckům, kteří budou sedět u vedlejšího stolu," řekla jsem.

 „Dobře," věnoval mi polibek na spánek.
 „Jsem už unavená," hlava mi klesla do jeho klína. Pohladil mě po vlasech.

 „Tak pojď do postele," řekl.
 „To je daleko," zaskuhrala jsem. Chytil mě do náruče a nesl mě do ložnice.

 „Ještě se chci vysprchovat," oznámila jsem mu.

 „A můžu jít taky?" zněl jako malé dítě, co chtělo hračku.

 „To je snad jasný, že... jo," uculila jsem se. Dal mi pusu na tvář a změnil směr.Po delší sprše jsme se vrátili do ložnice a zalezli do postele. Přitiskl si mě k sobě a věnoval mi polibek na čelo.

 „Brou broučku," zašeptal.

 „Dobrou," letmo jsem ho políbila na rty. 


 Den svatby

Nervózně jsem pochodovala po pokoji, protože moje drahá Carin mi měla dělat účes a nikde nebyla. Jestli si to někde rozdává s Jakem, tak je oba zabiju. Přece nepřijdu na svoji svatbu pozdě! Otevřely se dveře a v nich se konečně objevila Carin.

 „No a kde slečna Woodsová byla?" zeptala jsem se mírně naštvaně.

 „Sekli jsme se v zácpě," řekla a posadila mě na židli. Ujala se mých vlasů a za chvilku mé vlasy byly vlnité. Nalíčená jsem už byla a tak jsme konečně mohli vyjet. 

"Kde máš kytici?" zeptala se mě Carin.

"U Juliet, která už bude v kostele," odpověděla jsem. Rychle jsme vyšli ven a nasedli do našeho auta, které nás odvezlo do kostela. 


Za 10 minut

Stála jsem před velkými mohutnými dveřmi s taťkou a klepala se. Byla jsem nervózní, vystrašená a  šťastná, že budu paní Coma. Dveře se otevřely a začala hrát melodie, kterou nám doporučili ve svatebním salonu. Svírala jsem svou svatební kytici z bílých růží a pomalu se s taťkou vydala k CCmu, kterému to strašně slušelo v tom černým obleku. Jeho vlasy byly důkladně upravené a usmíval se na mě. Stáli jsme kousek před CCm a taťka se zastavil. Objal mě a šel si sednout vedle Drewa. CC si chytil mou volnou ruku, jenž se nervózně klepala a stiskl ji. Byli jsme těsně u sebe a já cítila jeho horký dech u mého ucha. 

"Vypadáš překrásně," pošeptal mi do ucha. 

"Ty taky," mrkla jsem na něj. Přišli jsme k oddávajícímu a jeho nekonečná řeč byla odstartována.

"Táži se vás Wendy Fuentesová, jestli si berete zde přítomného Christiana Comu za právoplatného manžela. Slibujete, že s ním budete v zlém i dobrém, v nemoci i ve zdraví?" pohlédl na mě. 

"Ano," usmála jsem se.

"Teď se táži vás Christiane Coma, jestli si berete zde přítomnou Wendy Fuentesovou za právoplatnou manželku. Slibujete, že s ním budete v zlém i dobrém, v nemoci i ve zdraví?" věnoval pohled i CCmu. 

"Ano," CC nevěnoval pohled jemu, ale mě. Usmála jsem se na něj a všechna nervozita byla ta tam. 

"Vyměňte si prstýnky," přikázal. Andy nám je podal a navlékli jsme si je a CC nečekal na to, až řekl polibte nevěstu, ale políbil mě hned, jak mi navlékl prsten. Všude se rozeznělo tleskání a pískání od mých bratrů a dokonce i pláč. 

Pregnant with ComaKde žijí příběhy. Začni objevovat