Pregnant with Coma

27. Tvoje

Ráno

Skoro celou noc jsme prohlíželi fotky. Usnuli jsme asi kolem 4 ráno. Já se vzbudila v 7. CCho jsem neprobudila, takže mě nemusel vidět klečet u hajzlu, jak zvracím. Vrátila jsem se do postele a přitulila se k němu.

"Už dobrý?" zachraptěl.

"Jo, a ještě spi," políbila jsem ho na paži, na které ležela. Otočil se ke mně a políbil mě. Hladil mi bříško a tím mě ještě na hodinku a půl uspal.

"Nesu vám snídani," CC mě políbil na čelo.

"Copak nám neseš?" zeptala jsem se ho.

"Vafličky, se šlehačkou a jahodami," odpověděl mi. Otevřela jsem oči a sedla si. CC mi podal talířek s vaflemi a já se do nich s chutí pustila.

"Co budeme dělat do večera? Je to zhruba 15,5 hodin," podíval se na mobil Všimla jsem si jeho tapety. Jsem na ní já, jak spím s Violet a už docela velkým bříškem, takže je to z téhle doby.

"Válet se v posteli a mít lazy day," zachumlala jsem se pod dekou.

"Přinesu noťas a budem koukat buď na film nebo videa," dal mi pusu na čelo. Po snídani jsem odnesla nádobí do myčky a vrátila se do postele. CC ležel pod dekou, na sobbě měl noťas a něco hledal. Lehla jsem k němu a začala běhat Doba ledová 4: Země v pohybu. Tu mám nejradši.

22:41

Někdo klepal na dveře.

"Jsou tady," zašeptal CC. Zvedl se z postele, vzal kufr a tašku. Vstala jsem z postele a pokusila se ho obejmout. Sklonil se ke mně a dlouze mě políbil.

"Miluju tě, vás, za chvilku budeme zpátky, slibuji," políbil mě ještě jednou a byl na cestě ke dveřím. Šla jsem za ním.

"Miluju tě," zavolala jsem, než zabouchl dveře. Odešla jsem do ložnice a vlezla do postele. Na jeho půlku postele, která voněla jeho vlasy, jeho tělem prostě jím samotným. Zachumlala jsem se do jeho přikrývky a po chvilce se ke mně přidala i Violet. Usnuli jsme spolu na posteli.

"Nenávidím tě, nenávidím naše nebo spíš Alexovi děti, hm?" křičel na mě CC.

"CC, co povídáš za nesmysly?"

"Jaký nesmysly?" zarazil se.

"Testy otcovství ti nic neříkají?" zakřičel znovu.

„Děti jsou tvoje! S Alexem jsem chodila před rokem!" pěstmi jsem ho mlátila do hrudě.

Prudce jsem se posadila a začala brečet. Jenom noční můra! Jenom noční můra. Opakovala jsem si dokola. Vzala jsem mobil a vytočila první číslo, co bylo v mých kontaktech.

"Wendy? Co potřebuješ ve 2 v noci?"

"Prosím přijď."

"Co se děje? Ty brečíš?"

"Nechci tu být sama s Violet."

"Budu tam hned." Típl to. Utřela jsem si slzy a počkala až přijde.

*crr crr*

Šla jsem mu otevřít. Byl unavený a i roztomilý. Objala jsem ho a nasála jeho vůni.

"Co se stalo?" zeptal se mě.

"Bojím se," zamumlala jsem. "

"Čeho?" starostlivě se na mě podíval. "

"Že špuntíci nejsou CCho," špitla jsem.

"A čí by měli být?"

"Tvoje."