Pregnant with Coma

30. Stěhování

27.1.

Dneska měl Ashley narozeniny, ale to mě bylo jedno. Já, Jason a Julie mizíme z našeho bytu. CC mi jasně řekl, že nás už nechce. Stěhujem se do Aberdeenu, kde jsem koupila menší domek se středně velkou zahradou. 17 hodin jízdy je sice děs, ale bude to pro všechny lepší. Dobalila jsem poslední kousky dětského oblečení. Většinu mých věcí odvezli stěhováci. Vzala jsem Violet a šla s ní k autu. Dala jsem ji za sedačky a vrátila se pro prcky. Vzala jsem autosedačky a šla do auta. Pořádně jsem je připevnila a sedla za volant.

Po 6-ti hodinách

Zastavila jsem na benzínce. Natankovala jsem, koupila jsem si kafe a všechno zaplatila. Vrátila jsem se do auta a odjela kousek od benzínky. Prcci začali brečet. Čas kojení. Odbočila jsem ze silnice a natáhla se pro Julie a Jasona. Nakojila jsem je a vrátila je zpátky. Byli roztomilí. Kopali nožkami a usmívali se. Vytáhla jsem mobil a natočila krátké video na Instagram.

„Na cestě daleko od LA. Špuntíci jsou strašně happy a Violet spí. Zatím ahoj," věnovala jsem mobilu úsměv. Zveřejnila jsem to na a vyjela na cestu. Zlatíčka ne a ne usnout, takže jsem si pustila rádio a začala zpívat Pernament Vacation.

Hey I'm doing fine,

and I know I'm out of line.

So let's sing this one more time,

it goes destination: permanent vacation.

Na, na, na, na, na, na, na.

Voices coming through the speaker,

and they can't make me a believer.

I know I'm an underachiever,

and we're all so proud.

Podívala jsem se na mimča a už spali. Upila jsem plastového kelímku kafe z automatu a dala ho do držáku pití.

O 8 hodin později

Už jenom 4 hodiny. To dáme. Nad svým přemýšlením jsem se musela zasmát. V rádiu začala hrát písnička The Strays od Sleeping with Sirens. Začala jsem si broukat melodii a dál jela. Už mě docela bolela prdel a začalo mi kručet v břiše a byla unavená. Nejbližší benzínka je za půl hodiny. Violet začala kňučet.

„Holka, za půl hodinky budeme na benzínce. Vydrž," podívala jsem se do zpětného zrcádka. Začala kopat do sedaček.

„Violet!" napomenula jsem ji. Jason spinkal a Julie koukala těma roztomilýma očima na svoje maličké ručičky. Má oči jako CC. Zase jsem na něj myslela. Zpomalila jsem, vytáhla mobil a dala ho do držáku. Odemkla jsem ho a najela do kontaktů. Vytočila jeho číslo. Chvíli to tůtalo a pak se ozval.

„Prosím?"

„A-ahoj."

„To si ty?"

„Omlouvám se, byla to chyba."

„Si myslíš, že ti dokážu odpustit hned? Ne!" křičel na mě. Jason začal brečet a s ním i Julie.

„Teď si vzbudil naše děti."

„Jdi za Alexem, rád ti je utěší a tebe taky."

„To už nejde."

„Co nejde?"

„Stěhujem se! Zapomněl si? Budu citovat tvoji maličkost. 'Nebudu bydlet s děvkou jako si ty!' Uvozovky si tam domysly."

„Ty si se vážně odstěhovala?!"

„Jo už přes 14 hodin sedíme v autě a jedeme pryč. Před pár hodinami jsem na Instagram dala video." ozvalo se pípání. Tak tohle je náš nejdelší hovor od toho, jak mě nazval děvkou. J&J (Julie a Jason) pořád brečeli. Blížila jsem se k benzínce. Zastavila jsem za ní a prvně koukla na dvojčátka. Potřebovali přebalit.

„Violet, ještě vydrž," řekla jsem Violet a vzala dvě plenky a obě autosedačky. Zamkla jsem auto a šla do menší budovy. Zašla jsem na záchodky, kde byl přebalovací pult. Vyndala jsem je ze sedaček a opatrně je položila na pult.

Konečně v Aberdeenu

Přijeli jsme kolem osmé večer. Musela jsem vypadat děsně, ale zvládli jsme to! Pustila jsem Violet ven a se spícími broučky vyšla k velkým dřevěným dveřím. Z venku dum vypadal krásně (viz media). Vešla jsem dovnitř a ovanula mě vůně dřeva.