Pregnant with Coma

14. ?

Když mi CC přestal odepisovat, tak jsem zase dostala hlad. Co si jenom dám? Co třeba... nevím... těstoviny s omáčkou! Skvělý nápad. Do hrnce jsem nalila vodu a dala na sporák. Připravila jsem si omáčku z nějakýho sejra a přidala do ní na kostičky nakrájené kuřecí maso. Voda začala bublat a já do ní nasypala těstoviny. Omáčka už byla uvařená a těstoviny chtěli ještě trochu dovařit. Připravila jsem si hluboký talíř a už vypnula hrnec s těstovinami. Trochu těstovin jsem dala na talíř a omáčkou je přelila. Vzala jsem lžíci a šla si sednout na gauč. Nohy jsem si přikryla dekou a talíř položila na deku. Violet začala čichat a sedla si k mým nohám. Udělala roztomilý kukuč a koukala na můj talíř.

„To ty nesmíš," řekla jsem. Sklonila hlavu a šla ke granulím. Trochu jich snědla a zapila vodou. Odcupitala k pelíšku a lehla si. Do zubů si vzala plyšového pikachua a kousala ho. Začal mi zvonit mobil.

Ashley: Čus kočko, narazil jsem na CCho mobil, kde byla tvoje sexy fotečka ;)

Me: Co CCmu lezež do mobilu?

Ashley: Jaksi jsem mu ho vzal a on ho naivně hledá

Me: Jseš normální nadržený prase

Ashley: Ale no tak. Neříkej, že by sis to se mnou nerozdala

Me: Nikdy!

Ashley: Kecáš. Mně žádná neodolá

Me: No a já budu první. Teď vrať CCmu mobil, protože si chci psát se svým PŘÍTELEM! Neodepsal a já si oddechla. Začal mi znovu zvonit mobil, tentokrát už mi psal CC.

CC: Promiň mi, že jsem neodpovídal, ale jaksi jsem nenašel mobil a pak byl u mě pod polštářem

Me: Byl u Ashleyho

CC: ?

Me: Měl ho Ashley a jaksi se ti v něm hrabal a našel tu fotku, co jsem ti posílala ráno a pak mi psal, že ten mobil naivně hledáš, pak, že jestli bych mu dala a já na to, že nikdy no a znáš Ashleyho. Nadržený idiot

CC: Asi mu rozbiju hubu

Me: Spíš si dej heslo na mobilu

CC: Já ho mám!

Me: Oh

CC: Mám naše shippname :3

Me: Kdy jsi ho vymyslel?

CC: Vymyslel ho Jinxx

Me: A smím-li se zeptat jak se jmenujeme?

CC: Cendy :3

Me: Řekni Jinxxovi, že je pěkný :3

CC: Moment, musím ho najít :)

Me: Tak až ho najdeš mi napiš.

 

Asi jsem usnula, protože jsem mě probudilo nekonečné vyzvánění příchozího hovoru.

„Ano?"

„Wendy?"

„Ano, to jsem já, kdo jste a co potřebujete?"

„Tady je Anna, tvoje matka."

„Já myslela, že se mnou nechceš mít nic společného."

„Omlouvám se za mojí reakci. Chtěla bych se setkat."

„Kdy a kde?"

„Vím, že bydlíme kousek od sebe, takže, co kdybych přišla za tebou, tak za 10 minut?"

„Fajn, je to třetí barák od tvýho po pravé straně, třetí patro a byt 7A." Típla jsem to. Rychle jsem se zvedla a začala poklízet oblečení, co se válelo na zemi. Hodila jsem to do koupelny k pračce a šla zpátky. Složila jsem deku, pod kterou ležela a dala ji na kraj gauče. Ozval se zvonek, šla jsem otevřít a pustila mámu dál. Matka se zula a počkala, až zavřu.

„Jdi do obýváku, chceš kafe nebo čaj?" zeptala jsem se ji.

„Dala bych si čaj, je jedno jaký. Děkuji," odpověděla.

„Dobře, tak se posaď na gauč a hned tu bude," pokusila jsem se o úsměv. Povedlo se.