Člověk míní, život mění I. [wixie]

15. (ne)Příjemný pád

V pondělí ráno byla Hermiona v nemocnici dříve, než bylo běžné. Nejprve se vydala na rehabilitační oddělení. Měla štěstí, hned u dveří potkala doktorku Woodovou.

„Dobrý den, paní doktorko. Ve čtvrtek mi volal doktor Tedd Becket, že prý můj pacient odmítá rehabilitovat. Jak to pak dopadlo?"

„Ano, pan Snape. Byl vcelku rozohněný a odmítal jakékoli procedury bez vaší přítomnosti. Nepovedlo se nám ho přemluvit. Ale doktor Becket mi říkal, že s Vámi mluvil a že je více než reálné přesunutí až na dnešek. Tedy na pondělí. Už jsem Vám vše připravila. Budou Vám k dispozici dvě sestry a pan Snape má také svého asistenta. Zvládnete to tak, nebo potřebujete ještě něco?"

„Jste hodná, myslím, že by to pro začátek mohlo stačit. Navíc, dnes nebudou zřejmě třeba ani ty sestry. Asi začneme nejprve masážemi. Jak to vidíte vy?"

„Souhlasím s Vámi. Ale možná bych ho zkusila i postavit. Četla jsem jeho kartu. Když to zkusíte, aspoň uvidíte, jak dalece na tom je nebo není špatně. Kdybyste cokoli potřebovala, najdete mě tady."

„Díky moc, paní doktorko." Hermiona se rychlou chůzí vydala za Severusem.

Bylo něco kolem půl sedmé, ale jí bylo upřímně jedno jestli spí nebo ne. Bez zaklepání vtrhla do jeho pokoje. Překvapila ho v okamžiku, kdy se natahoval po pralince.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, co to tady zavádíte za extempore, že nebudete poslouchat moje nařízení a budete odmítat léčbu?" začala poněkud zostra.

Severus sebou mírně škubl, přece jen byl její vpád příliš nečekaný. Pomalu stáhl ruku, která mířila k pralinkám a otočil se jejím směrem.

„Dobré ráno, slečno Grangerová. Také Vás rád vidím. Měl jsem se dobře. Děkuji za optání."

Hermiona v tu chvíli měla pocit, že cítí jeho intenzivní pohled i přes obvazy, které měl na očích.

„Nehrajte si tu se mnou, profesore. Jasně jsem Vám říkala, že co nejdříve po operaci očí začneme s rehabilitacemi. Teď už jste mohl mít za sebou dvě cvičení. Ale to byste nebyl Vy, kdyby to nakonec nebylo všechno úplně jinak. Nevím, jestli Vám to dochází, ale akorát jsme tím Vy i já ztratili několik dnů. Jestli jste se bál, tak-"

Slovo bál konečně probralo Severuse z transu. Zatím byl příliš konsternovaný přívalem ne zrovna milých slov.

„Já jsem se ničeho nebál," téměř to slovo vyplivl.

„Tak o co Vám šlo? Abych nepřišla o Vaše první krůčky? Můžu Vás ujistit, že tohle potěšení si nechávám až pro své dítě."

Severus se nadechoval k další úsečné odpovědi, ale Hermiona ho předběhla.

„Nic už neříkejte. Je mi to srdečně jedno, ale upozorňuji Vás, že to bylo naposledy, kdy jste se postavil proti mé léčbě. Pošlu Vám sem George a do patnácti minut Vás chci oba vidět na rehabilitačním oddělení."

Prásk! To si Hermiona neodpustila vyjádřit svůj nesouhlas s jeho změnou jejího léčebného procesu.

Nutno podotknout, že co proto dala i Georgovi, jak usoudil z rychlosti, jakou byl dopraven na příslušné oddělení a přesunut na jakési lehátko.

Hermiona přišla chvíli po nich. Poznal ji podle hlasu. Ale to co řekla ho jaksi... šokovalo.

„Svléknout!" prohlásila nekompromisně.

„Cože?" ozvalo se z lehátka.

„Georgi, byl bys tak laskav a pomohl tady panu Snapeovi z nemocničního úboru? Začínám mít pocit, že tím výbuchem utrpěl i jeho sluch." poznamenala více než ironicky.