Člověk míní, život mění I. [wixie]

21. Chci poslední odpověď

Hermiona ty dva pozorovala poměrně dlouhou chvíli. Přicházela v okamžiku, kdy se Minerva oddělila od Severuse. Kupodivu si jí nikdo nevšiml. Snape si zamířil pro pití a ona se neubránila potřebě chvíli ho sledovat.

Musela uznat, že si dal dnes vážně záležet. Jeho oblek byl jako šitý na míru. Obepínal jeho štíhlé tělo a byla si jistá, že v ženách probouzel nejrůznější představy. Jestlipak se takhle oblékl kvůli nějaké ženě? Napadlo ji a pocítila... snad... žárlivost?

Sledovala, jak si vybral snad nejtmavší kout, který v sále byl a v ten okamžik se potvrdily její představy. Zezadu k němu přistoupila žena v šatech jedovaté zelené barvy, které více odhalovaly než skrývaly a začala se po něm plazit. Hermiona se chtěla znechuceně otočit a jít vyhledat Minervu, ale v ten okamžik si všimla, že přítomnost té ženy není Severusovi zrovna milá.

Postřehla, jak se jí snaží odstrčit a zřejmě jí věnoval i nějakou nelichotivou poznámku. Žena naproti němu však nejspíš neměla v plánu dnešního večera neúspěch u Mistra lektvarů a nepřestávala ho svádět.

Hermionu v tu chvíli napadl ďábelský plán hodný pravého Zmijozela. Zabila by tím dvě mouchy jednou ranou. Splnila by si své přání a zároveň by pomohla Severusovi od té ženštiny možná i na delší dobu než jen na dnešní večer.

Ještě chvíli váhala. Uklidňovala se myšlenkami, že by to bylo jen poprvé a naposledy. Pak odjede a zůstane jí jen hezká vzpomínka. Ale co když to není tak úplně dobrý nápad. Třeba jen Severus dělá drahoty, ale jinak mu snažení té ženy dělá více než dobře.

Když se pomalu začala přesvědčovat, že ten nápad zas tak dobrý není, zahlédla ruku té coury neomylně směřující do jeho slabin. Postřehla, že se jí snaží zarazit, ale jednou rukou se mu to moc nedařilo.

A bylo rozhodnuto. Rychle překonala těch několik metrů, které je dělily a tu ženskou od Severuse nemilosrdně odstrčila. Aniž by pak čekala na jakoukoli další reakci, pevně ho chytila za klopy jeho kabátce, přitáhla si jeho hlavu a prudce ho políbila.

Že by se ženy sami od sebe lepily na jeho rty se vážně nestávalo příliš často. Netušil tedy, jak se zachovat. Protože se ale přítomná dáma vcelku činila a celkově se jednalo o docela příjemnou činnost, rozhodl se do toho nezasahovat. Naopak se aktivně zapojil. Volnou ruku umístil na její záda a přitáhl si ji blíž. Zároveň začal polibek intenzivně vracet.

Vážně neměl tušení, co to je za ženu, ale ani to v tu chvíli nechtěl zkoumat. Bylo mu jasné, že jakmile se od něj odtrhne, řekne mu něco ve stylu – Promiňte, ale já si Vás spletla.

Jeho překvapení bylo tím větší, když mu žena v jeho náručí položila dlaně na prsa a pomalu se, jak mohl soudit tak i vcelku neochotně, od něj odtrhla.

Chvíli na sebe jen tak hleděli a on přemýšlel odkud ji zná. Byla mu mírně povědomá, ale netušil kam ji zařadit. Když pak promluvila, myslel si, že se zbláznil. Tohle přece nemohla být Hermiona Grangerová!

„Ahoj miláčku. Promiň, že jsem se zdržela. To je tvá kolegyně?" zeptala se, věnovala mu zářivý úsměv a rukou ukázala na konsternovanou Silvii, kterou, jak si uvědomila, znala podle vidění jako jednu ze svých dočasných kolegyní.

Severus se vzpamatoval neuvěřitelně rychle. Chytil Hermionu za loket a se slovy: „Seznámím vás později," se ji snažil dostat někam, kde by mu vysvětlila svoje předchozí chování. Nebylo mu však přáno. Cestu jim zastoupila Minerva.

„Tak tady jste. Konečně!" vydechla úlevně a ostřížím zrakem zrentgenovala Severusovu ruku na Hermionině paži.

„Vidím, Severusi, že si Hermionu vedete na parket, ale musíte chvíli vydržet. Jen co předáte to stipendium. Pak můžete tančit až do rána," věnovala jim shovívavý úsměv a odváděla je k pódiu.