Člověk míní, život mění I. [wixie]

11. Zpátky v Bradavicích

Následujícího rána se Hermiona probudila s roztodivnými pocity. Na jednu stranu musela uznat, že se svým způsobem na Bradavice těší, ale... Bylo rozhodnutí zastoupit Severuse Snapea ve výuce dobrým řešením? Pozná ji hodně dětí? Bude zase středem nechtěného zájmu?

Když si zalévala vroucí vodou svou ranní kávu, usoudila, že to sama nerozluští. Jednou už to Minervě slíbila, tak by teď bylo více než nemorální a zbabělé napsat jí, že nenastoupí. A nebyla by to ona, kdyby tuto překážku nebrala jako výzvu, kterou hodlá překonat.

Už od začátku, kdy tuto nabídku přijala, byla rozhodnuta nepolevit ze Snapeových praktik, jenž jak předpokládala, nezměnil a ani nikdy nezmění. Sama je dobře znala. Musela uznat, že jeho ironické až sarkastické poznámky nenáviděla stejně tak jako všichni jeho studenti. Nesnášela jeho úkoly, které byly na hranici splnitelnosti a nikdy mu neodpustila uštěpačné poznámky na její osobu. Jeho perfekcionizmus a smysl i pro ten nejmenší detail ji občas přiváděl k šílenství. Přesto se teď rozhodla chovat stejně jako on. Věděla totiž, že to alespoň pár studentů ve svém budoucím životě ocení. Stejně tak jako ona. Mnohokrát si vzpomněla na hodiny lektvarů, když vykonávala nějakou zkoušku, nebo později pak operaci. A v duchu Snapeovi děkovala za přesnost, kázeň, pečlivost a soustředěnost, které se v lektvarech naučila zcela ovládat. A právě proto se rozhodla z jeho nároků neslevit...

Když už-tak už, řekla si ve chvíli, když si vybírala oblečení na sebe a zároveň si nějaké svršky chtěla zabalit i na dny příští. Oblečení podrobila přísnému rozdělení. Na jedné straně barevné na straně druhé veškeré bílé a černé. Musela uznat, že v posledních letech se černá a bílá barva stala v její skříni hodně dominantní. Udivilo ji, že si toho všimla až teď.

Pro dnešní den zvolila styl alá Snape. Rovné černé kalhoty, bílou halenku s manžetami a se stojáčkem. Přes to pak dlouhé sako, které končilo lehce nad koleny se zapínáním jen k pasu. V rozverné náladě ji napadlo přičarovat knoflíčky i na rukávy, ale pak si uvědomila, že by to studenti přece jen nemuseli vydýchat. Přísný vzhled se rozhodla doplnit lodičkami na přiměřeně vysokém podpatku. Se spokojeným výrazem se podívala do zrcadla. Měla však pocit, že tomu pořád něco chybí. Ano, působí přísně, ale ne tak, jak by chtěla... V tom ji to došlo. Vlasy. Její stále nepoddajné vlasy rušily celkový dojem, kterého chtěla Hermiona docílit. Už v dřívější době se naučila používat žehličku na vlasy. Pro její povolání to bylo praktičtější. Vlasy pak stačilo před operací stočit pod ochrannou čepici a nemusela se jimi více zabývat. Teď se také rozhodla využít její služby. Po několika minutách je už zcela rovné stáhla do uzlu. Samozřejmě černou gumičkou. Teď už byla spokojená.

Do menší cestovní tašky zabalila spodní prádlo, několik bílých halenek a jedny černé kalhoty. Přidala i krátké černé sako. Zbylé prostory pak zaplnila potřebnými maličkostmi a razantně zapnula zip. Podívala se na hodinky. Šest hodin a deset minut. V sedm začíná první hodinu se sedmým ročníkem a ještě se chtěla zastavit u Minervy. Byl tedy nejvyšší čas přesunout se do Bradavic.

Jako cílový krb, ve kterém se hodlala zhmotnit vybrala ten ve svém pokoji v Bradavicích. Připravila si vše potřebné pro výuku a vybalila si nejdůležitější věci. Jakmile pak vyšla ze svých komnat, poznala, že se jedná o jeden z pokojů v blízkosti sklepení. Musela uznat, že Minerva vybrala dobře, a naprosto jí to tak vyhovovalo. Volnějším krokem se vydala k ředitelně. Po cestě potkala dvě dívky, jak mohla soudit z nižšího ročníku, které jí věnovaly zděšený pohled. Přešla to bez povšimnutí a po pár krocích stanula před kamenným chrličem. Než si stihla promyslet, jak by mohlo znít heslo, socha se začala pomalým pohybem odsouvat. Váhavě tedy vykročila do schodů. Ještě ani nebyla na posledním schodu, když se dveře otevřely a přivítal ji Minervin hlas.