Člověk míní, život mění I. [wixie]

25. Dvě slova a ... konec

Bez zaklepání vešla do jeho ordinace. Pohledem zavadila o pacienta, který se měl k odchodu.

„Tedde, potřebuji s tebou mluvit," věnovala svému příteli prosebný pohled.

„Jistě, Hermiono. Pane Werley, jsme domluveni. Za týden přijďte na kontrolu. Na shledanou." Oba počkali, než se zavřou dveře z druhé strany. Pak promluvil Tedd: „Hermiono, co tu děláš?"

„Jdu za tebe převzít ordinaci," odpověděla klidně.

„Počkej, počkej. Jak převzít ordinaci? Hermiono, jestli ti to neuniklo, já mám přes svátky pohotovost. Za to ty se máš balit a jet s tím Amíkem za Velkou louži. Anebo slavit se Severusem. Ale rozhodně nemáš být tady."

„Ty víš o Severusovi?" ptala se zděšeně.

„Jo, ráno jsme si docela pokecali. Šel jsem si pro Frolu a ty nikde."

Hermiona se plácla do čela. „Tedde, promiň. Já na ni úplně zapomněla. Doufám, že je v pořádku."

„Myslíš, jestli netrpí nějakými psychickými problémy z toho, že vy dva jste ji nechali dívat na mládeži nepřístupný pořad a ke všemu live? Neboj, vypadala v pohodě," žertoval lékař. Jakmile si však všiml, že Hermioně začínají vlhnout oči, rychle přestal.

„Hermi, co se stalo?"

„Co se stalo? Vyspala jsem se s bývalým pacientem. Teď už bývalý přítel mě téměř nazval děvkou a Severus mu přerazil nosní přepážku."

„Tý jo. Tak to má kuráž. A dál?"

„Vyhodila jsem je oba. Už je nechci vidět ani jednoho. Potřebuji co nejrychleji zapomenout, Tedde. Prosím, nech mě ordinovat. Běž za Paulou a užijte si Vánoce."

„Počkej. Jak ani jednoho. To mi vysvětli."

„Edwardovi šlo celou dobu jenom o kariéru. Víš, co mi odpověděl, když jsem se ho zeptala na děti? Prý možná za pět, deset let! A Snape, to byl jenom úlet. Nic ke mně necítí."

„Hermi, víš, že jsem Willsona nikdy neměl moc rád. Něco mi na něm vadilo. Ale Severus, to je děsně fajn chlap. Udělal na mě dojem."

„Tedde, věř mi. Znám Snapea déle než ty. Učil mě. Není to člověk, který dokáže mít rád. A už vůbec to není člověk pro rodinu."

„Říkáš, že nedokáže mít rád? Vzpamatuj se, Hermiono. Je do tebe blázen!"

„To ti řekl?" zeptala se trochu přiškrceně.

„Řekl mi, že tě má rád."

„A ty mu to samozřejmě věříš. Tedde, prober se. Snape je strašně manipulující člověk. Ten by přesvědčil i stonožku, že si má koupit tenisky na šněrování!"

Její kolega se ušklíbl. „Asi se o tom musíš přesvědčit sama."

„Ty to nechápeš! O ničem se přesvědčovat nechci. Jediné, co jsem chtěla, byl milující manžel a dvě roztomilé děti. To se mi ale děsivě rychle rozplynulo. Takže, jestli mi chceš pomoci zapomenout, prosím, běž domů a užívej si s Paulou. A mě nech pohotovost."

„Jsi si tím jistá? Nechceš si ještě promluvit?"

„Myslím, že jsem ti už řekla naprosto vše. Vážně, Tedde."

„Dobře, ale kdyby něco, okamžitě mi zavolej, ano?"

„Slibuju," usmála se na něj a přehodila si přes ramena bílý plášť.

Cítila se naprosto děsně. Naštěstí pocit viny nebyl tak velký, jak by tomu asi bylo v případě, kdyby ji Edward skutečně miloval. Ale i tak byla sama sebou znechucená. Díkybohu ji brzy přivedli na jiné myšlenky pacienti sedící v čekárně.