Člověk míní, život mění I. [wixie]

18. Krev a pocit viny

„Minervo, mluvila jsem o tom s profesorem Snapeem. Nebyl proti. I já si myslím, že si Alice to stipendium zaslouží."

„Ano, Hermiono. Máte nepochybně pravdu. Alice je velmi nadaná dívka. Nevidím problém jí na vánočním plese předat náležité ocenění. Doufám, že na ples dorazíte?"

„Přiznám se, zatím jsem o tom nepřemýšlela. Nevím, jestli by to bylo vhodné. Je to přece jen pro pracovníky a žáky školy. A já v té době nebudu ani jedno. Říkala jsem Vám přeci, jak to s profesorem vypadá. Je více než reálné, že v té době už bude na hradě. A můj záskok už po Vánocích rozhodně nebude třeba."

„Ale Hermiono. To mi nemůžete udělat. Moc jste mi pomohla a já bych byla neskutečně ráda, kdybyste na ples přišla. Už kvůli tomu předávání. Chtěla bych, abyste ho předali Alici se Severusem společně."

Nedalo by se říci, že Hermiona sdílela s Minervou stejné nadšení, ale zároveň jí ho nechtěla kazit. A Alici by osobně také ráda pogratulovala.

„A kolikátého ten ples je?"

„Já věděla, že neodmítnete," zaradovala se Minerva. „Je to jedenadvacátého prosince. Dnes je čtvrtek šestého, takže to je vlastně za čtrnáct dní v pátek. Oficiálně to začne asi už v šest. Kvůli mladším studentům. Studenti pak následující den odjíždějí domů na prázdniny. Někteří tu samozřejmě zůstávají. Vždyť to znáte."

„Dobrá. Ráda přijdu. Mohu se pak odletaxovat k Vám do ředitelny?"

„Jistě. Bylo by úplně zbytečné, abyste chodila přes půl hradu. Kdyby se cokoli změnilo, poslala bych Vám sovu. A navíc tu stejně budete učit ještě příští týden, tak bychom se pak případně domluvily."

„Ano, to je asi vše. Teď mě, Minervo, omluvte. Musím jít učit."

Minerva jí pokynula a vrátila se k papírování. Mladá žena mezitím seběhla do sklepení a vpustila do učebny zmijozelské a nebelvírské sedmáky. Přelétla třídu pohledem a když nezaznamenala žádné změny v jejím složení, nadechla se.

„Dnes mi každý z vás připraví lektvar podle svého uvážení. Věnujte mi laskavě ještě pozornost, pane Fellindene, vy obzvlášť," zarazila mladíka, který se už řítil ke skříni s přísadami. Jakmile si opět vyžádala plnou pozornost, pokračovala: „Upozorňuji vás, že lektvar, který si vyberete, připravíte bez návodu, pokud možno co nejlépe a co nejrychleji. Ostatně máte na to šedesát minut. Víc ne. A abych nezapomněla. K tomuto lektvaru se pak bude vztahovat i domácí úkol. Sepíšete všechny klady a zápory při použití vámi vybraného lektvaru, zmíníte se o vhodné alternativě a oba lektvary pak porovnáte. Minimální délka... dejme tomu třicet palců. Můžete začít."

Třídou to zašumělo. Takové nápady neměl ani Snape... Studenti se začali ploužit ke zdroji přísad a nesouhlasně při tom mumlali.

„Pokud s tím má kdokoli z vás nějaký problém, může opustit třídu. Zároveň tím ale připraví svou kolej o sto bodů. Pokud tady nikdo takový není, očekávám od všech naprostý klid a soustředění."

Stejný program na vyučovací hodiny měla i pro ostatní třídy. Nutno podotknout, že se to obešlo bez větších katastrof. Když nepočítáme jeden roztavený a jeden vybouchnutý kotlík.

V pátek večer měla Hermiona v plánu jít s Edwardem na večeři, ale nakonec to nevyšlo. Volali z nemocnice. Vážná dopravní nehoda, která si vyžádala mnoho raněných. Na sálech byl potřeba každý možný chirurg. Když se tedy totálně vyřízená dostala domů do postele, byla už téměř neděle.

Vzbudilo ji nesmlouvavé pípání budíku. Rozcuchaná a ještě ke všemu maximálně rozlámaná se vyhrabala z postele. Chvíli si nemohla uvědomit, jaký je vlastně den. Až pohled na budík ji upozornil, že je pondělí, 6: 31. Ale né, povzdychla si v duchu. Prospala celou neděli.