V řetězech nad propastí | hpff 1

13 - Filozofie lásky

Škola čar a kouzel v Bradavicích, 8. března 1972

Ďáblovo osidlo je tvořeno značným množstvím měkkých pružných úponků a lián, jimiž dokáže polapit každého, kdo se jej dotkne, a následně ho udusit. Rychlost celého procesu je přímo úměrná úsilí a snaze člověka se ze sevření vymanit.

Pokud si oběť dokáže udržet duchapřítomnost a uvolní se, Ďáblovo osidlo zareaguje stejně. Pro úplné zneškodnění jeho síly je však potřebné světlo nebo oheň, jelikož si rostlina libuje v tmavém a vlhkém podzemním prostředí právě proto, že tam na ni sluneční paprsky, pro ni smrtící, nedosáhnou.

Doporučovanými zaklínadly pro ochranu před Ďáblovým osidlem tedy jsou...

Frustrovaně odtrhla zrak od učebnice bylinkářství, když se přistihla, že už zase pouze přelétá text očima, ale informace, které jí sděloval, vůbec nevnímá. Namísto toho pohledem neustále bloudila k týden starému dopisu, jímž si původně mínila pouze zakrýt obrázek ohyzdně vypadajícího ďáblova osidla, jenže pravda byla taková, že jí ony řádky, přestože zpracovávaly daleko všednější téma než boj se smrtící rostlinou, přišly mnohem zajímavější než ty v učebnici.

Milá Dromedo,

co říkáš na tohle oslovení? Vím, že se Ti Tvé plné jméno líbí více než jeho zdrobněliny, ale já si nemůžu pomoct, je hrozně dlouhé, takže zkouším vymyslet nějaký kompromis.

Doufám, že se máš dobře a že už se profesoři s množstvím probírané látky trochu mírní; dobře si pamatuju, jak byla příprava na finální zkoušky náročná. Jak Tě ale znám, určitě je všechny hravě zvládneš. Kdybys to neměla dokázat Ty, tak už fakt nikdo.

Předpokládám, že pilně studuješ, ale kdyby sis našla chvilku na to, abys mi odepsala, vůbec bych se nezlobil. A až příště zavítáš do Prasinek, určitě se zastav v Medovém ráji, upekl jsem koláče inspirované prvními jarními květinami a mají docela úspěch, takže je teď pár týdnů budu doplňovat ke stálému sortimentu. Určitě Ti taky zachutnají.

Budu se těšit,

Ted

Původně si přála Medový ráj navštívit hned při první příležitosti od obdržení onoho dopisu, jenže učení měla skutečně mnoho a nenašla si tak dostatečně dlouhou chvilku. Další příležitost už si však nehodlala nechat utéct za žádnou cenu; jen to Tedovi zatím nenapsala. Chtěla ho svou návštěvou překvapit.

Zaklapujíc učebnici seskočila z kamenného parapetu a vydala se směrem k Velké síni, kde se, soudě podle toho, jak byly chodby prázdné, jistě už podávala večeře.

K uším jí hodnou chvíli doléhal pouze klapot vlastních podpatků, sem tam proložen bubnováním dešťových kapek, když je silnější poryv větříku nasměroval k okenním tabulkám. Těsně před jídelnou však zaslechla z dálky tlumené hlasy a krátce na to i další, jí povědomé, mnohem blíž.

„Hlavně nezapomeňte, že jestli chceme pohár, musíme ty lvy prašivý přehrát. Tím apeluju hlavně na tebe, Luciusi - koukej se snažit, abys tu Zlatonku tentokrát chytil při první příležitosti, protože Prewett ti žádnou další nedá. Steve se Samuelem tam mají dalších šest hráčů, do kterých se musí trefovat, nemůžou ho ostřelovat donekonečna. Rozumíme si? Fajn. Můžete se jít najíst, a zítra vás chci v pět všechny vidět na hřišti, snad budeme mít lepší počasí než dneska."

Na tu poslední větu zřejmě všichni netrpělivě čekali už od začátku Rabastanova proslovu, poněvadž vzápětí vyběhli z chodby napravo od ní a jako velká voda se řítili do Velké síně. Andromeda jen tak tak stačila uhnout, aby ji některý z hráčů famfrpálu nesrazil k zemi, a když s úlevným vydechnutím zvedla hlavu, uviděla kapitána kolejního družstva, jak se opírá o zeď a stále ještě kroutí nad svými hráči hlavou.