V řetězech nad propastí | hpff 1

12 - (Ne)splněná vánoční přání

Nebelvírská společenská místnost, prosinec 1971

„Jezdec na B5!"

Peter, kterého jeho kamarádi přes prázdniny pravidelně zvali k sobě na kolej, jen zoufale sledoval, jak Jamesova figurka doskočila na pole, kde stála jeho věž, a nemilosrdně ji vyhodila ze šachovnice pryč. Teď už mu pro ochranu krále zbýval jediný pěšec – nedokázal si představit, jak by s ním Jamesovo stále vcelku početné vojsko mohl porazit.

„Vidím to tak na dva až tři tahy, tedy pokud Jamie fakt nemá umaštěné brejle," utahoval si z kamaráda, přesněji řečeno z toho, jak dlouho mu trvalo, než Peterovu věž získal, Sirius. On a Remus už měli hodnou chvíli dohráno, a tak teď seděli každý z jedné strany stolku a udělovali nevyžádané rady. Především tedy Sirius, který sice onu partii prohrál, ale už na to dávno stačil zapomenout.

„Šach mat!" zvolal konečně James. Peter, který skutečně nezvládl najít žádnou únikovou cestu, jen poraženě vydechl.

„Už bylo načase. Začínal jsem si myslet, že dřív usnu, než vy dva dohrajete," poznamenal Remus. Nutno podotknout, že opravdu vypadal, jako by ho co nevidět měl přepadnout spánek, a to přitom toho dne vstal ještě později než James se Siriem, což se obvykle nestávalo.

„Kdo to tady mlel nějaké nesmysly o usínání?"

„Snad byste nechtěli jít spát teď, když přichází největší zábava."

Chlapci natočili hlavy směrem ke vchodu do společenské místnosti, v němž se právě objevili Gideon a Fabian Prewettovi. Oba nesli na první pohled obyčejně vypadající bedny.

„Slíbili jsme vám přece, že si vás dříve či později někde najdeme – „

„ – a kdy jindy provozovat lumpárny než v momentě, kdy tu nikdo není?"

„Skoro," doplnil Fabian a kývl hlavou směrem k Raquel Vanityové a Biance Ollivanderové, které seděly u stolku na druhém konci místnosti, ale byly natolik zabrané do práce na jakémsi výtvarném projektu, že kluky vůbec nevnímaly.

„Máte fajn svetry," poznamenal k dvojčatům James. Zaujal ho především ten Fabianův, jenž měl na hrudi vyšitou famfrpálovou zlatonku, ovšem i Gideonův, stejně tmavě modrý s koštětem, se mu velice líbil. „Kde jste je sehnali?"

„Dárky od ségry," vysvětlil Gideon. „Sice nemám páru, kdy při všem tom zařizování domu a starání se o roční dítě našla čas k pletení, ale fakt se jí povedly, o tom žádná."

Během vysvětlování otevřel bednu, kterou přinesl, a její obsah začal vybalovat na stůl. Stejně jako Fabian nechal mladší kluky, aby mu s tím pomohli, a to včetně Petera, jehož přítomnost zřejmě navzdory tomu, do jaké koleje patřil, ani jednomu z Ďábelských dvojčat nevadila, a to přesto, že měli, tak jako většina nebelvírských, se zmijozelskými značně napjaté vztahy.

James, Sirius i Remus si už mnohokrát všimli, jak si někteří studenti Nebelvíru šuškají, když je s Peterem zahlédnou, postřehli, že zmijozelští zase věnují nehezké pohledy jemu, jakmile s někým z nich prohodí byť pár slov. Navíc měli přímo před očima ještě jeden obdobný příklad, a sice Lily Evansovou a Severuse Snapea, kteří rovněž navzdory zařazení do jiných kolejí zůstali dobrými přáteli, což většina studentů sledovala se zdviženým obočím.

Peter o své kamarády z bradavického expresu nechtěl přijít, a tak se opravdu snažil pečlivě dělit svůj čas mezi ně a ty ze Zmijozelu. Pravdou ovšem bylo, že poslední dobou ho možná přece jen trávil více právě se svými spolubydlícími, kteří byli oproti nebelvírským méně akční a s nimiž snáze našel společná témata k rozhovorům.