From Bet, To Love

-1-

pov George

"hmm.." Je tu další nepříjemné ráno, kdy mě vzbudí ještě nepříjemnější budík a já musím do školy. Škola je pro mě to největší peklo. Pro ostatní lidi z naší školy, je to peklo kvůli učení a odpoledkám, ale já mám trochu jiný důvod. Odhodil jsem ze sebe peřinu a konečně se vykopal z postele.

"Dobré ráno Georgi!" Moje mamka mi klasicky chystala snídani. Nechápu jak je vždycky vzhůru tak brzo, a ještě k tomu plná energie.
"Ahoj mami.." Promnul jsem si oči a sedl si ke stolu. Mamka mi mezi tím podala snídani. Byl jsem hrozně unavený, i když jsem šel spát celkem brzo.
"Musím tam jít?"  Zeptal jsem se na tu stejnou otázku, kterou podávám skoro každé ráno. Moje mamka se na mě hned podívala.
"Moji odpověď znáš, Georgi." Zakňučel jsem a položil si hlavu na stůl.
"Georgie, vždyť víš, že jsem ti dovolila přestoupit." už ne. Nemá to cenu.
"Vždyť jsem přestupoval už 2x. A navíc, za prvé, mám tu Karla, a za druhé, stejně už to nemá cenu." Sice jsem zatím přestupoval jen kvůli stěhování, a tohle by byl dost jiný důvod, ale to je jedno.
"Jak myslíš.. nutit tě nemůžu." 

Ještě jsem si přeházel učení a pak už na sebe hodil tašku. Se špatným pocitem jsem odešel k autu. Začíná to pokaždé úplně stejně.

"Čau mami!" Vystoupil jsem z auta a rozloučil se s mamkou.
"Ahoj! A nezapomeň, domů musíš jít pěšky, budu v práci!"  Přikývl jsem a naposledy na mamku zamával.

Už jsem zase zpátky na tomhle prokletém místě. Jako každé ráno, hned co jsem jen otevřel dveře školy, všichni začali svoje pohledy upírat na mě. Nesnáším je. Nesnáším je všechny do jednoho. Jen jsem se koukl do země a pokračoval ke své skříňce.

"Georgi!" Než jsem se vůbec stihl podívat před sebe, Karl už s úsměvem přiběhl ke mně a objal mě.
"Ahoj Georgi!" Jako každé ráno, měl dobrou náladu.
"Čau.." Karl jako vždy viděl, že mi je celkem na nic, ale už se ani neptal, protože moc dobře věděl, co mi je.

"Zasranej krám! Proč to ještě pořád neopravili?!" Další bod denní rutiny, Karl si stěžoval na nefunkční školní automat. Já se tomu jenom smál.
"Ztratil si dalších 20 korun."  Tohle je přesně ten důvod, proč nevěřit ničemu co vlastní škola. Já tomuhle krámu nikdy nevěřil.
"Myslel jsem, že už to za ten měsíc opravili." Zase jsem se mu jen vysmál, on se tentokrát zasmál semnou.
"Tak pojď, máme matiku." řekl a přestal se smát. 

Chtěli jsme se už konečně vydat ke třídě, jenže přesně když jsem se konečně odlepil od stěny, někdo do mě vrazil. 
A tady moje peklo začíná úplně.

"Dávej pozor děvko!" On i ta jeho partička se okamžitě začali smát. Chtěl jsem odejít, jenže Karl se na ně hned otočil.
"Hej! Zavři už kurva hubu Jimmy!" Okamžitě se na nás s úsměvem otočili. 
"To vážně Jakobsi? Ještě tě baví, se ho pořád zastávat?" Naznačil jsem Karlovi, aby to nechal být a prostě šel.
"Představ si, že jo!" 
"Karle no tak.. jdeme." Karl se uklidnil a poslech mě.
"Vždyť jo Davidsone, zdrhej! Zdrhej ty děvko!"  Nenechám si kazit den hned na začátku. Už mi lezou na nervy.
"Kreténe!" Zařval ještě Karl.
"Jdeme!" Uklidnil jsem ho.

V naší třídě to bylo naprosto samé. Všichni se na mě začali dívat jen v momentě, co jsem vkročil do třídy.
"Proč mě nikdy nenecháš, abych se tě zastal?!" Sedli jsme si do naší lavice. Nedopověděl jsem. Nechtěl jsem o tom mluvit.
"Georgi, já vím, že to tu nemáš úplně nejhezčí, ale nech mě jim alespoň nakopat prdele!" On je stejně jediný, kdo se tu semnou ještě baví, takže to je k ničemu. Nikdo by se k němu nepřidal.
"Karle, prosím. Vždyť víš, že by tě stejně nebrali vážně, neberou tě vážně ani teď." Karl si povzdechl.
"No jo, ale přece na to nebudu jen tak koukat.." Z části vlastně říkají pravdu, stejně si ty komentáře zasloužím..
"Jsem zvyklej." Karl se na mě ustaraně podíval.
"No právě, to je blbě." Chtěl ještě něco říct, ale já ho přerušil.
"Prostě to nech být! Stejně nepřestanou." V tuhle chvíli Karl pochopil, že o tomhle se semnou nemá cenu hádat.

Začala první hodina. Nejhorší ze všech, matika. Ne jen, kvůli té odporné učitelce, ale i kvůli tomu, že nikdo její smysl učení ještě nepochopil.

Všichni jsme si povídali a u toho čekali, než se učitelka odhodlá přijít. Jimmyho partička si o mě klasicky něco říkali a smáli se tomu. Už je to prostě jejich rutina. 
"Dobré ráno, sedněte si."  Všichni najednou ztichli a posadili se. Zvláštní bylo, že u sebe nic neměla, žádné pomůcky nebo tak něco. Což je u naší matikářky dost divný. 
Přesto ale nebyla sama.

Hned za ní do místnosti vešel nějaký kluk. Všichni na něj hned upřeli pohledy. 
 Přesunula se s ním k tabuli. 
"Třído, tohle je váš nový spolužák, Clay." Ostatní okamžitě zpozornili, ale mě to bylo tak nějak jedno.
"Doufám, že se k němu budete chovat nějak normálně. Prosím, co nejnormálněji co to umíte. A také doufám, že ho hned nezkazí jakési.. špatné okolí... Že ano, Georgi?" Povzdechl jsem si nad její poznámkou a podíval se do země. Všichni ostatní se začali smát. 

Vždyť to říkám, klasické pondělní ráno v tomhle pekle.

.....

JSEM ZPĚT.  Určitě mi všichni dejte do komentářů vědět, jak se vám to zatím líbí a jestli vás to nějak zaujaloo<3

love you guys<33