From Bet, To Love

-28-

pov Dream

"Dreame, už by jsme se měli vrátit do třidy..." Dostal ze sebe George, mezi našimi polibky. 

Nechtěl jsem jít zpátky do třídy, a pochybuju, že George chtěl, jenže bohužel musíme.

"Ještě ne.." 

Přestal jsem George zasypávat polibky. Přitáhl jsem si ho k sobě a pevně ho obejmul kolem pasu.

Položil jsem si hlavu na jeho rameno, mezi tím co on svojí hlavu zabořil do mé hrudi. Nedalo mi to, a prostě jsem musel položit mojí ruku do jeho vlasů.

Jeho vlasy jsou hebké, jejich barva ladí s jeho hnědými oči. Lehce se mu vlní, ale jen na konečkách. 

"Fakt už by jsme měli jít."  Ozval se zase George.
 Nechci ho ještě pouštět.. Je mi tahle dobře.

"Fajn.." Věděl jsem, že dřív, nebo později, bych ho pustit už opravdu musel, takže jsem zbytečně neprodlužoval. Stejně za chvíli bude zvonit.

Odtáhl jsem se od George, který se na mě hned usmál. Úsměv jsem mu oplatil a chytl jsem ho za ruku.

Hned, jak jsme vyšli z chodby se skříňkami, začalo zvonit, a chodby do pár sekund zaplavil dav lidí z různých tříd.

Oba jsme odešli do svých předchozích tříd pro svoje věci, než jsme se přemístili do další učebny. Poslední dvě hodiny máme výtvarku, takže vlastně takové volno.

Když jsem vešel do třídy, George už seděl v naší lavici a u toho si povídal s Karlem. Musel jsem se znovu usmát nad tím, jak roztomile vypadá. Rukávy od mojí mikiny mu jsou moc velké, a celkově to na něm vypadá dobře.

Přisedl jsem si na moje místo a přisunul se více k němu. On si akorát dopovídal s Karlem, takže se otočil na mě.

Položil si jeho hlavu na moje rameno a obejmul mě kolem krku.

To mě přinutilo se k němu přisunout ještě blíž, než jsem byl. Svojí ruku jsem mu na oplátku dal kolem pasu a druhou rukou chytl tu jeho. Hlavu jsem si opřel o tu jeho, když jsme oba prostě jen tak odpočívali, dokud je ještě přestávka.

Byl jsem zasněný v mých myšlenkách, dokud mě něco nenapadlo.

"Hej, dneska je pátek, že jo?" George okamžitě začal vnímat můj hlas, a přikývl nad mojí větou.

"Nechceš dneska přespat u mě?" George se mi rychle podíval do očí, s ještě větším úsměvem, než předtím.

"Jasně!" Vykřikl přes celou třídu.

Když si uvědomil, jak nahlas je, rychle se podíval kolem sebe, na lidi, kteří na nás už koukali.

V Georgeově výraze bylo dobře vidět, jak moc toho teď litoval. 

"Um... já, promiň.." Řekl tiše. Jeho hlas se ale opravdu ztišil až moc. Svojí hlavu sklonil a koukal jen do země se smutným výrazem.

"Hej, to je dobrý." Řekl jsem, když jsem mu nadzvedl hlavu, aby se znovu podíval na mě.

Usmál se, ale bylo to falešné. Naklonil jsem se k jeho obličeji a políbil ho na tvář, těsně u jeho rtů. Jeho tváře se okamžitě obarvily do červena, a tentokrát se už opravdu usmál.

"Tady je ten roztomilý úsměv." George se nad tímhle dokázal začervenat ještě víc, než předtím. Tentokrát si ale obličej zakryl do mého trika.

Zasmál jsem se nad tím, jaké na sebe máme efekty, jen kvůli takovým maličkostem.

George se po chvíli zase odtáhl a z tašky vyndal svůj mobil. Myslím, že chtěl zavolat své mamce, ale v tu chvíli už zazvonilo na hodinu.