From Bet, To Love

-17-

-7:00 pm-

Pov George

"Georgi! Je tu tvoje mamka!" 

Stihli jsme probrat pár mých nočních můr, ale více jsme se bavili o minulém roce. Jsem rád, že mi Dream věří. 
Docela mi i pomohl. 

Oba jsme se zvedli, hned jak jsme slyšeli hlas Dreama mamky.

"Budu mít celkem nabitý týden takže.. uvidíme se až po párty?" Já mu vlastně zapomněl říct, že tam nakonec jdu taky.

"Jo.. jo jasně. Po párty." A ani mu to říkat nebudu.
Buďto se tam potkáme, a nebo ne. Stejně bude lepší, když nás spolu neuvidí lidé ze školy.

.
.
.
.

Rozloučil jsem se s Dreamem a jeho mamkou. Bylo 8:00 pm, ale bylo mi to jedno, stejně se nejde do školy.

"Ahoj zlato." Ozvala se mamka, když jsem si přisedl na místo spolujezdce. 
"Ahoj mami.." 

Nevěděl jsem, co jiného bych řekl. Prostě.. jako by mi došli všechna slova. Cítil jsem se pořád tak zvláštně, ale, i teď, nevěděl jsem proč.

Už to byla nejméně půl hodina, ale ten pocit semnou neustále byl. Ten pocit, který jsem měl, když mě Dream málem políbil.

Co to sakra je? Proč se takhle cítím..? Co je tohle za pocit?

"Georgi?" Cukl jsem sebou, když jsem uslyšel mamčin hlas.
"Um.. Ano?" Mamka se na mě trochu zmateně podívala.
"Já.. ptala jsem se, co jste celý den dělali." 

Zase jsem nevnímal?

"No.. nic moc. Jen jsme si tak povídali." Odpověděl jsem narychlo. Až teď mi došlo, co jsem za dnešek vlastně dokázal.

Já se mu svěřil s věcí  kterou ví jen opravdu pár lidí.. Dělalo mi to problém. U každého.
Jedině Karl to zná celé a úplně přesně. 

Je pravda, že jsem Dreamovi neřekl o Jimmym. Ale já prostě nemohl...
Vždyť se s ním baví, nemusel by mi věřit a třeba by řekl, že jsem si to celé jenom vymyslel.

Nemám v plánu mu o tom říkat.. možná.. možná někdy. Ale teď ne. 

Opřel jsem svojí hlavu o okýnko a díval se, jak se pomalu rozsvěcí pouliční lampy a zapadá slunce. Mám rád večerní jízdy autem. Vždycky mě to nějak prostě uklidňovalo. Hlavně při západu slunce, nebo když už je opravdu tma a svítí jen lampy.

Je něco úplně jiného jít v noci pěšky. Z toho mám zase strach. 
Když vím, že jdu sám pozdě v noci, ještě s vědomím, že je někde v ulicích Jimmy, mám strach. Hodně velký strach. 

Proto se taky snažím nikdy nechodit sám, nebo pozdě v noci. I mamka mě nerada pouští, vždycky mě radši odveze, nebo pro mě přijede, když potřebuju. 

"Jsme doma." Zase jsem se ztratil ve svých myšlenkách a zapomněl na všechno okolo mě. Ihned jsem se vzpamatoval a odpásal se.

Ať jsem se snažil sebevíc, ten pocit prostě nechtěl zmizet.
Pořád jsem na to musel myslet... Na to, jak se najednou zakoukal do mých očí. 

Jak najednou všeho nechal.

Jak se najednou prostě začal přibližovat..

Georgi, do prdele co to děláš?!

Nemůžu na tohle prostě jen tak myslet.. Vždyť k němu nic necítím.

"Přišla mi zpráva od ředitelky, říkali vám to?" Zeptala se mě mamka při vchodu do obýváku.
"Jo.. říkali." Uvědomil jsem si ale jednu dost důležitou věc... Moje mamka o té párty ještě neví..