From Bet, To Love

-24-

pov George

Nevím, jestli se mám cítit dobře, nebo špatně.

Celý den jsem se vyhýbal Dreamovi. Karl dokonce přemluvil úplně všechny učitele, abych mohl sedět s ním. 

Nepřiblížil jsem se k Dreamovi ani na krok. A cítím se strašně.

Karl mi sice pomáhá, ale nepřijde mu to správné. Ani mě to teď už nepřijde správné, ale já s ním prostě nemůžu mluvit..

Nemluvil jsem s ním od tý doby, co jsem se s ním vyspal.. Kdybych neudělal takovou kravinu, nemusel bych se mu teď vyhýbat.

Je to celé moje chyba.. neměl jsem na tu párty vůbec chodit. Moc dobře jsem věděl, že když se napiju, tak budu úplně nekontrolovaný, ale stejně jsem to musel udělat.

Jsem fakt idiot..

Nejen, že jsem mu zničil život, ale když jsem byl nalitej, řekl jsem mu i všechno o tom, jak ho miluju. Miluju ho, když ho milovat nemůžu.

Dream ani nevypadal, že by semnou chtěl nějak mluvit. Věnoval se svojí práci. O přestávkách jsem byl zamčený na záchodech, takže nevím, co dělal.

"Pořád s ním nehodláš mluvit?" Ozval se hlas zamnou. 

Já i on jsme šli druhým vchodem, protože před hlavním vchodem stála Jimmyho parta. Nechtěl jsem se k nim ani přiblížit.

"Ne.. nemůžu." Karl mě dohnal a položil mi ruku na rameno, aby mě na chvíli zastavil.

"Hele.. Dream tě celý den hledá. Ne jen, že si to s tebou chce vyříkat, ale má o tebe strach." Přál bych si, aby na mě prostě zapomněl a šel dál.

"Já s ním nehodlám nic řešit Karle.. Zapomenout na mě může. Byl bych moc rád, kdyby zapomněl.."  

Karl si jen povzdechl. Vyšli jsme před školu a zastavili se.

"Hele, pokud s ním už v životě nepromluvíš, bude to ještě horší pro vás oba. Miluješ ho, on miluje tebe."

"Ale to je právě ten problém Karle! Já ho nemůžu milovat! Nemůžeme se milovat navzájem.. Nejde to! Ne v téhle škole..." 

Nemůžu.. Ani on nemůže..

"Georgi, nech ostatní být. Jimmy s tím nic udělat nemůže." Právě že zrovna on může..

"Ne.. nejde to..." Snažil jsem se znovu nerozbrečet a tentokrát to udržet v sobě.

Karl to pochopil a okamžitě mě pevně objal.

Objímali by jsme se tam klidně do nekonečna, kdyby jeho mamka nezastavila u školy.

"Hele, musím jít, ale ty sám moc dobře víš, že to jde. Kdyby něco, jsem tady, vždycky." Odtáhl se ode mě a usmál se.

"Jo.. já vím.." Řekl jsem a ze všech sil se zkusil usmát nazpět.

Chybí mi úsměvy s Dreamem.. díky jeho úsměvu jsem měl hned lepší den.. Je to tak.. divný pocit. Neumím to vysvětlit...

"Uvidíme se zítra!"

"Jo.. Čau!" 

S prázdným pocitem jsem zvedl mojí tašku ze země. Musím jít domů dřív, než si mě Dream všimne..

Nakoukl jsem z rohu k hlavnímu vchodu.

Zahlédl jsem ho..

Stál opřený o zábradlí před školou. Díval se do země a někdy kouknul na dveře. Pravděpodobně doufal, že se objevím..