From Bet, To Love

-15-

pov Dream

U mé skříňky se na mě hned přiřítil Sapnap.
"Hej.. um, nic ve zlém, ale, ty a George.. Nejste doufám.. však víš, spolu?" 

A už je to tu zase.

"Ne. Ale slyšel jsem, že ty a Karl jo." Zkusil jsem změnit téma. Jestli se o něčem chci bavit, tak rozhodně ne tak, že dostanu lekci od Sapnapa, jak s Georgem nemůžu nic mít. Podle něj bych s ním neměl ani mluvit, takže není o čem se bavit.

Sapnap se podíval pryč ode mě.
"No jo.. možná, že jo.. Ale neměň moje téma." Tohle mi moc nevyšlo.

"Vždyť říkám, že ne.."  Pravdou ale je, že bych chtěl, aby mezi námi něco bylo.

Sapnap si, na rozdíl ode mě, ale hned oddychl.
"To je dobře.. Teda jako, nic ve zlém. Klidně se s ním bav." Proč se o to všichni tak moc zajímají? Není to snad můj život a moje rozhodnutí?

"Mimochodem, Jimmy z toho není moc nadšený." To je pochopitelné. Tedy, podívejte se, co o něm říká. Už z toho jde poznat, jak hrozně moc George nesnáší.

"Příště si s vámi sednu.. asi." Nechtěl jsem, ale že je to Sapnap..
"Ne, ne to nemusíš. Je mi to jedno, fakt. Jimmyho ignoruj on.. On to zkousne. Jen prostě.. Jakmile si s Georgem něco začneš, je to konec tvýho života." No jasně.

"Ty si s ním taky něco měl?" Zeptal jsem se Sapnapa, když nastalo ticho. Zajímalo mě to, protože Jimmy říkal, že se údajně vyspal s celou školou.
"Cože?! Ne! Ne, já už mám od prváku city pro Karla." Celá škola to teda nebyla.

"A co Jimmy?" Sapnap se trochu zděsil nad mojí otázkou.
"Co přesně s ním..?" Řekl rychle a trochu koktavě.
"Jestli s Georgem něco měl." Chci to vědět. Ne jen, protože chci zjistit pravdu o jeho pomluvách. 

"Hele Dreame já.. já o tomhle nesmím mluvit." Nesmí? Jak jako nesmí? Bojí se snad Jimmy něčeho? Nebo, že by se bál pravdy? Že někdo zjistí pravdu?
"Nesmíš?" Zeptal jsem se zmateně Sapnapa.
"Prostě.. Naše parta má určitý pravidla. Můžeš se zkusit zeptat Jimmyho, ale je na tohle dost háklivej, takže nějak nenápadně." 

Bojí se pravdy. 

To co říká jsou jenom čisté pomluvy.

Kdyby neměl co skrývat, řekl by to v naprostém klidu.

"Fajn. Zkusím to." S těmihle slovy jsem se vydal před školu. Byla ještě možnost, zeptat se na to George, ale to mi přišlo moc.. blbý. Nechci to na něj vytahovat, pokud jsou to všechno jenom pomluvy. 

Což zatím myslím, že jsou.

Hned jak jsem vyšel, zahlédl jsem George a Karla opřené o zábradlí. Pousmál jsem se nad tím a šel za nimi.

Karl i George si mě všimli téměř hned. 
"Tak.. půjdeme?" Zeptal jsem se s úsměvem George. Ten mi už automaticky úsměv oplatil, a přikývl.
"Jo, půjdeme." 

Karl nás jen s úsměvem pozoroval.
"Musím jít, je tu mamka. Zatím ahoj Georgi!" On a George se narychlo objali a pak už Karl odešel k autu.

"Hele víš co? Půjdeme rovnou k tobě. Mamka se pro mě navečer staví, takže si věci můžu naházet do auta." Ozval se George, když někomu odepisoval.
"Dobře. Um.. Já bydlím blízko. Jenom kousek odsud." Ukázal jsem Georgeovi směr, jakým se jde. Hned na to jsme se vydali ke mně domů.
.
.
.
.
.

Jak jsem očekával, cesta nebyla dlouhá. Můj dům nebyl luxus, jako Georgův, ale byl to prostě normální dům. Zahrada, prostor akorát, a prostě tak jako skoro každý dům.