Změny nemizí

8. část

---3. Den tábora---

Ráno se Sid dobře vstávalo. Venku svítilo sluníčko a na hodinách bylo půl osmé. Adam už bude nejspíš pracovat, pomyslela si. Nemohla zapomenout na večer. Na větu, kterou jí Adam řekl. Jsi nejdůležitější člověk v mým životě, znělo jí v hlavě. Hned šla vstávat.

Anet už vzhůru byla, seděla venku na lavičce a pila svoje kafe. „Ahoj," pozdravila jí Sid, „Jak ses vyspala?" Anet spolkla lok kávy a odpověděla: „Normálně. Za chvíli všechny vzbudíme, rozdáme snídani, počkáme na ostatní a můžeme začít." „Dneska dáme honbu za pokladem?" Zajímala se Anna. „Spíš bude ke konci, třeba ve středu, ve čtvrtek," řekla Anet, „Dneska bych udělala tu cestu po ZOO, má pršet, takže by mohlo být míň lidí."

Stalo se, jak Anet řekla. V osm hodin přišla Lucka a chvíli po ní Matyáš. Ten zamířil přímo k Sid. „Ránko, krásko," pronesl. Sid se zarazila: „Krásko?" „No jasně, seš ta nejhezčí holka, co jsem kdy viděl," snažil se Matyáš lichotit. Jenže Sid se to moc nelíbilo: „Co Klára?" „Klára... Je taková... Nezáživná... Učitelka... To není žádný dobrodružství..." postěžoval si. Sid nemohla uvěřit vlastním uším: „Dobrodružství..." řekla si pro sebe, „Hele. Možná se mi líbí, co si o mně říkáš, ale neměl bys. Máš Kláru... A já mám taky přítele... A tomu by se tohle nelíbilo..." „Vždyť by se to vůbec nemusel dozvědět..." Nestihl to doříct. Sid ho přerušila: „Ne! Ne... Zapomeň na to!" a odešla.

Dopoledne proběhla týmová hra v ZOO. Děti chodily po týmech a hledaly informace o zvířatech. Cíl byl v jídelně, kde pak proběhl hromadný oběd. V rámci poledního klidu pak byl kvíz, co se všechno o zvířatech v ZOO děti dozvěděly. Odpoledne opravdu začali pršet, proto se volné odpolední aktivity konaly pod střechou.

Jen Sid s Adamem stáli v dešti. „V kolik jsi dneska přišel? Byl jsi tu dlouho do noci," poznamenala Sid. Adam věděl, že jí odpovědí asi moc nepotěší, ale nechtěl lhát: „Já jsem vlastně přišel už včera... Přespal jsem tady." „Už zase?" pronesla Anna. Adam jí chytil za boky a políbil jí: „Neřešme to. Spíš mi řekni, jestli máš v tu středu volno." Sid to vykouzlilo úsměv na tváři a pusu mu oplatila: „Kvůli tobě si čas udělám vždycky." „ANIČKO!" ozval se z dálky dětský hlásek malé Kristýnky. Běžela k nim. Adam Sid pustil a kousek poodstoupil. Kristýnka se postavila před ně do prostředka cesty. Všimla si i Adama, ale mluvila jen na Annu: „Aní, slíbila jsi nám, že nám uděláš ty zapletence... Pooojď, prosííím." „Já hned přijdu, Kristý, jo? Jen si tady s Adamem něco povíme, hm?" sehnula se k ní Anna. Kristýna se na Adama podívala a celkem otráveně prohlásila: „Tak už si to dopovídejte..." Anna se na Adama podívala taky a usmála se na něj. Adam jí malý úsměv oplatil. Celkem dobrou náladu ale překazil zvuk rychle se blížícího vozíku a jekotu z něj. Adam se za zvukem ohlédl a hrůzou ztuhl. Franta jakoby zapomněl řídit a jel jak šílenec, ne a ne brzdit, nebo celou situaci jinak zachránit. Adam nechtěl, aby se stala nějaká tragédie a neměl jinou možnost. On sám stál uprostřed, Anna na kraji a malá holčička v cestě. „Bacha!" zakřičel a strčil Annu na stranu víc z cesty a sám vzal malou dívku do náruče a odběhl s ní stranou. Nakonec jí jen objal jako živý štít a čekal, co se stane.