Změny nemizí

5. část

---1. Den tábora---
„Udělal jsem ti snídani, pojď se najíst," prohlásil Adam a postavil na stůl talíř plný míchaných vajíček, „Budeš dneska potřebovat dost energie." Anna ani moc překvapená nebyla. Adam si přivstal, aby jí udělal snídani. Věděla, jak je úžasný. Z postele se přesunula ke stolu a dala se do jídla. Vůně snídaně jí k té chuti ještě dopomáhala. To, že jí chutná, dala najevo okamžitě: „Mmm... To je dokonalý. S tímhle ten tábor půjde skvěle!" „Udělal jsem ti radost?" musel se Adam zeptat, i když odpověď byla jasná. Tu mu sdělila skoro s plnou pusou: “Ohromnou!" Za pár vteřin si k ní Adam sedl i se svou porcí. Takhle nějak si Sid představovala svůj budoucí život.

Tábor měl sraz před vchodem do ZOO. Lucka s Anet už na sjednaném místě byly a Sid s Adamem akorát přicházeli. Jen Klára s Matyášem se ještě neukázali. Pár dětí už také přišlo. „Najdeš si během dneška čas i na mě? Třeba na obědě?" zeptal se Adam Anči polohlasem a stranou, když si sundával ze zad Anči těžký batoh. Sid mu nechtěla nijak brát naději, ale s jistotou nic říct nemohla: „To nevím... Uvidím, jak to budeme zvládat, ale zaručit to nemůžu." „Tak se domluvíme během dne," konstatoval Haďák a dal Anče pusu, „Miluju tě." Sid mu pusu oplatila, rozloučili se a Adam prošel bránou do ZOO.

Anča se připojila i se svým zavazadlem k ošetřovatelkám a začaly během příchodu dětí probírat program na dnešní den. Matyáš s Klárou přišli za pár minut. Stačil druhý pohled na ně, aby Sid zjistila, jak to mezi nimi je. Jejich propletené prsty byly vidět na sto kilometrů.

V půl deváté se všech třicet dětí shromáždilo i se svými věcmi před ZOO. Lucka rodičům sdělila nejdůležitější věci a zavelela odchod do kempu. Děti se ani moc s rodiči neloučily, hned se totiž většina zapojila mezi ostatní.

Procházeli skrz ZOO a tu a tam potkali nějakého ošetřovatele, zastavili se párkrát u zvířat, a občas si i něco řekli. Lucka měla připravený rozpis chatek. Vycházelo to krásně na osm chatek. Šest z nich bylo zaplněno jenom dětmi, v těch zbylých budou pouze tři nejmladší osmileté a  devítileté děti a jeden z pěti vedoucích. Přes noc budou v ZOO zůstávat pouze dva.

Celé dopoledne trvalo, než si všechny děti vybalily a zabydlely se v chatičkách. Sid s Luckou a Anet se jim snažily pomoct, zatímco dva městští praktikanti šli napřed do jídelny. Když bylo vybaleno, postavily se děti do zástupu, Lucka je spočítala a ve snaze dojít do jídelny bez potíží, vyšli. Sid by nikdy nenapadlo, kolik se toho může od malých dětí dozvědět. Hned se jí ujala nejmladší dvojčata Kristýna a Matěj a měli  pocit, že jí musí hned všechno povědět. Obědvalo se v jídelně pro personál v čase, kdy tam chodí málokdo. Akorát odešlo posledních pár ošetřovatelů což znamenalo, že tábor měl jídelnu jen sám pro sebe.

Do přípravny akorát přišel pan Hruška. Adam seděl u počítače, něco hledal a přitom jedl těstoviny od včera. Dědy si ani nevšiml. „Jak to jde?" zeptal se Josef svého vnuka. Haďák ani nezvedl oči od obrazovky a prohlásil: „Skvěle." Pana Hrušku ale zajímalo, co má Adam na tom počítači tak zajímavého, že mu nevěnuje pozornost. Podíval se mu přes rameno: „Co to čteš?" „Hledám si nějaký tipy na oslavu," odpověděl stroze Adam. Panu Hruškovi to bylo pořád málo, chtěl víc informací: „Co budeš slavit?" „Nebudu slavit já. Budeme slavit s Aničkou," Adam byl tajemný. Josefovi nezbývalo nic jiného než být trpělivý. Chtěl to ze svého vnuka dostat za každou cenu: „A co??" Až tehdy se Adam na svého dědu podíval a vymáčkl se: „Ve středu večer to bude přesně rok od chvíle, co jsme s poprvý potkali." „Neřekl bych, že bys to zrovna ty chtěl tento den nějak slavit," poznamenal pan Hruška. Adam s ním souhlasil jen částečně: „To já před pár měsíci taky ne. Ale teď je to jiný. Miluju jí."