Změny nemizí

2. část

Sid ležela na Adamově rameni. Rukou ho objímala kolem pasu a dívala se před sebe. I Adam si Aničku držel u sebe. Druhou rukou si podložil hlavu a hleděl do stropu. Jednopokojový suterénní byt osvětlovala jen malá lampička u postele.  Po chvilce Haďák sklopil hlavu a zadíval se na Anču. Pustil jí, začal jí hladit po vlasech a zeptal se jí: „Co se ti honí hlavou?" Sid odpověděla trochu stydlivě: „Co tady teď  proběhlo... Je to úžasný..." „Vážně?" pochyboval Adam. To mu Sid nedovolila: „Nepochybuj o sobě," na chvíli se odmlčela. Z  Adamova ramena se zvedla, našla své tričko, oblékla si ho a zůstala v polosedu natočená na něj. Musela se opírat o postel, ale zároveň potřebovala vidět na Adama. Už se netvářila tak spokojeně jako před chvílí. Na rovinu mu řekla: „Přihlásila jsem se na ten tábor." Adam si rychle sedl. Jeho úsměv se taky vytratil. Nahradil ho vážný výraz. „Co? Děláš si legraci?" vyjádřil se. Sid ho hned přerušila: „Já všechno zvládnu. Roklová mi řekla, že vezme těch vedoucích víc a budeme se střídat, abychom stíhali tu práci." „Když jsi za mnou s tím táborem přišla, myslel jsem, že jsem ti řekl dostatečnej důvod. Tys i přesto šla a přihlásila ses?" Anča jen kývla hlavou: „Nevymlouvej mi to, prosím. Chci to zkusit. Možná sama během toho přijdu na to, že to nepůjde. Chci na to ale přijít sama." Adam nechtěl zbytečně vyvolat hádku, i když od toho neměl daleko. Radši se stáhnul: „Fajn... Smířenej s tím nejsem... Dělej, jak myslíš. Ale dík, žes mi to řekla." „Já čekala, že budeš naštvanej..." přiznala se Sid. To, co jí odpověděl, nečekala: „Stejně, bych tím nic nevyřešil. Nechci ti bránit... Pojďme se spíš bavit o něčem jiným. Chtěli jsme si přece tenhle večer užít." „Tak jo..." Nic neřešila a Adama políbila. On to ale po chvilce utnul: „Počkej, takhle si ho chceme užít?" „Máš lepší nápad?" odpověděla Sid otázkou, na kterou ho nenechala ani něco říct, a znovu ho políbila. Tentokrát se už nebránil. Chytil jí kolem krku a palcem hladil po tváři. I Sid ho hladila za tváře. Po chvilce si lehla zpátky na polštář. Adam ležel vedle ní, ale jejich spojení to nepřerušilo. To až po chvíli. „Co to tričko?" poznamenal už s lepší náladou. „Řada je na tobě," odpověděla Anna a asi už není potřeba říkat, že se tedy znovu začali líbat.

Tentokrát je přerušilo klepání na skleněné dveře a zvenčí se ozval hlas Aleny: „Adame! Otevři! Něco pro tebe mám!" Ani teď si nenechali chvilku zkazit. „Nejsme doma!" prohlásil Adam hlasitěji, aby ho návštěva slyšela, a dál se věnoval Anče. „Škoda!" hrála Alena jeho hru, „Přišel jsi o hodně!" Zatímco chtěl Adam pokračovat, Anna se zarazila: „Počkej, co když to fakt bylo důležitý." „Přišla s flaškou vína se pochlubit o svý nový holce. To fakt počká. Ty seš důležitější," odpověděl Adam a konečně si nerušeně užili dnešní večer.

O pár dní později si paní ředitelka zavolala Sid k sobě do kanceláře. Nebyla tam sama, ale přišla poslední. „Posaďte se, Aničko," vyzvala jí paní ředitelka, „Lucku od surikat jistě znáte, Anetu od antilop taky, ale koho určitě neznáte, je Klára a Matyáš," zatímco se Sid seznamovala, Roklová pokračovala: „Kláru a Matyáše posílá město jako praktikanty. Takhle v této sestavě budete vedoucí na táboře. Máme potom další dva v záloze pro případ nejvyšší nouze. Termín jsme určili od osmého do patnáctého července. Domluvili jsme se s panem starostou na tom, že Lucka bude hlavní vedoucí a všechno budete hlásit jí, aby třeba mohla povolat náhradníky. Souhlasíte?"

Adam seděl v infocentru. Před ním stály dva kelímky s kávou a čekal na Sid.  Jakmile sešla schody z patra, zamířila k němu a sedla si naproti. Adam jí podal její kávu a zeptal se: „Co schůzka?" „Dobrý. Roklová nám už řekla termín. Lucka od surikat bude hlavní vedoucí a bude tam s námi Anet od antilop a nějaký dva praktikanti z města," shrnula Sid ve zkratce setkání s paní ředitelkou. Adama zajímala další věc: „Řekla Roklová, jak si představuje to, že budete stíhat tábor a ještě svojí práci?" „Máme za nás náhradníky. Stáňa s Helčou. Ty kdyžtak, když bude potřeba zaskočí. Takže můžeš být v klidu. Zvládnu oboje," vysvětlovala Sid a pokusila se přitom Adama ujistit. Ale ani ona nevěděla, jak bude tábor probíhat. Nechtěla dát svojí nejistotu najevo, proto jí zakryla chytnutím Adamovy ruky, kterou měl položenou na stole. Haďák se taky snažil tvářit, že je v klidu. Ale nebyl. V jeho nitru se všechno pralo.