Změny nemizí

14. část

---7. Den tábora---

Poslední den tábora a poslední možnost, jak si zajistit nějaké body a třeba se povýšit na tabulce vítězů. Večer proběhne vyhlášení výsledků a zítra se už bude odjíždět domů. Hrála se kreslená tichá pošta, Čísla na čelech, Pohyblivý chodník, po obědě také pantomima a kvíz. Mezi spoluhráči v družstvu měli soutěž ve hře Země, město, a nejlepší z nich si pak dali rozstřel s hráči z protitýmu. No, šancí na nasbírání bodů bylo až dost.
Sid ale teď na Adama myslela pořád, a nešlo tomu zabránit. Dokonce se uvolnila z oběda, aby splnila, co jí pan Hruška nabídl. Sedla do auta a jela k Adamovi domů.

„Už jsem to dál nevydržela, omlouvám se," prohlásila Sid, když jí pan Hruška pustil dovnitř. Josef jí to za zlé neměl: „To chápu." „Jak mu je?" zajímala se hned. Pan Hruška jakoby chvíli hledal ta správná slova: „Horečka mu klesla. Sice ne nějak výrazně, ale trošku ano. Přidala se k tomu však bolest hlavy. Teď naštěstí usnul." Sid si sedla na postel k jeho hlavě a začala ho hladit. Nedalo jí to a musela se zeptat: „Kdy myslíte, že se to začne zlepšovat?" „Věřím, že zítra. Ale s jistotou to říct nemůžu..." řekl narovinu pan Hruška. Sid to chápala... Ale pořád doufala.

Do ZOO se vrátila kolem půl druhé, nezamířila ale do tábora, nýbrž do pavilonu plazů. I když tam byl Bob, měla pocit, že musí Adama zastoupit. Jenže když vysypala celou misku s mrtvými myši, Bob jí konečně něco řekl: „Hele, takhle tady toho moc nenaděláš. Já chápu, že seš ve stresu, ale v tom případě bys tady bejt neměla. Ty hadi to vycejtěj." „A ty nejsi? Když tady seš na všechno sám?" hájila se Sid a začala myši sbírat. Bob ale tušil, že se něco takového stane: „Ne, protože už máme tyhle situace vyzkoušený. Co kdyby ses radši vrátila do tábora?" Anča pochopila, co myslí. Dosbírala myši a ze zázemí odešla.

Vrátila se do tábora. Holky jí hned zaměstnaly počítáním výsledků. Samy se pak rozdělily. Dvě šly hlídat děti, třetí měla na starosti připravit odměny.
Samotné vyhlášení proběhlo po večeři. Děti si sedly ke stolům po týmech a vyhlášení mohlo začít. Ujala se toho Lucka jakožto hlavní vedoucí: „Tak... Tábor se nám blíží ke konci... Proto myslím, že je na rede vyhlásit vítěze. Na třetím místě se umístil tým Kláry!" všichni v sálu začali tleskat. Klářin tým si došel k vedoucím pro odměny. Když se vrátili na místo, Lucka pokračovala: „Druhé místo obsadil tým Aničky!" I prostřední tým si během potlesku došel pro diplomy a odměny. Bylo už jasné, kdo vyhrál. „A celý tábor vyhrává Anetin tým! Gratulujeme!" Vítězný tábor dostal také diplom a odměnu. Nakonec proběhlo celkové shrnutí tábora a večerní rozlučková diskotéka mohla začít!

Sid se moc nebavila, pořád myslela na Adama. I když se všichni snažili jí zabavit a rozptýlit, vydrželo jim to jen chvíli. O šok se postaral Ančin telefon. Když se na něj podívala, měla příchozí hovor. Volal jí Josef Hruška.