**Dokonalá Kurvička*******Na Druhou******L.S

SeveNteen

V momentě když se bič s ostnami zařezal do té mléčné kůže, Harry myslel že nikdy takovou bolest nezažil. Cítil jak mu ostny řežou kůži a s tím jak jejich propojení slábne si berou kousek na památku. Také cítil jak z Louisovi mysli vyprchává s každou ránou ten vztek. A i přes tu neuvěřitelnou bolest byl rád že mu může pomoci.

Pohled třetí osoby:

Když ten večer Louis ulehal do postele, věděl to. Moc dobře věděl co se teď děje, co se teď stalo. Věděl že udělal přesně tu věc kterou po něm chtěl, věděl že to udělal zase. Udělal to zase i přes to že si to zakázal, zakázal si někomu tak strašně ublížit.

Nemohl spát, kdo by mohl? Měl před sebou neustále ten obraz na Harryho který leží na nemocničním lůžku. Neustále měl v uších jeho vzlyky. Neustále slyšel jak na něj Liam řve ať přestane- nemohl. Kdyby to bylo tak jednoduché, nikdo to nechápe- nikdo nechápe že takhle daleko to nechtěl nechat zajít, jediný kdo za to mohl byl Klaus, a i když je již pět let po smrti jeho křik ho budí ze spaní.
Chabá to výmluva ale dost silná pravda.

Po několika minutách, možná hodinách Louis usnul ale nespadl do klidné tmy ale do dalších nočních můr kde mu nikdo nemohl pomoci.

Louis pov:

,,Kurva Louisi, uvědomuješ si co jsi udělal?! Však jsi ho skoro zabil ty magore. A drž hubu s nějakým Klausem. Nevím jestli ti to dochází ale zase se začínáš chovat jako jeho klon. Tak se kurva vzpamatuj!" Připadal jsem si jako dítě které něco rozbilo a teď ho rodiče kárají.

,,Myslíš že to kurva nevím?! Co tady ze mě děláš?! Všechno si uvědomuji, vím jak se chovám a vím co dělám. Byl to krok vedle ale mám to pod kontrolou jasný?!" Nikdy nemůžete dat na jevo svoji slabost, nikdy. A i když bych se teď nejraději schoulil do klubíčka, neudělám to. Už jen to že na to myslím je ubohé.

,,Jdu se podívat jak na tom je." S těmito slovy jsem odešel z Liamovi kanceláře a namířil si to za ním.

Když jsem došel na pokoj, okamžitě jsem se pozastavil na množstvím různých přístrojů. Harry byl vzhůru. I přes jeho zdravotní stav padl z postele na kolena se sklopenou hlavou a čekal, čekal až mu povolím se pohnout. Byl jsem zaskočen, neudělal by to- tohle není Harry. Tohle není on. Nebo jsem si ho vycvičil? Opravdu se mi to povedlo. Musel jsem k tomu použít jen ten jeden bič? Jen tohle?

,,Sedni si na postel" Poručil jsem vcelku klidným hlasem. Harry tak učinil a já se vydal k němu. Rozepl jsem jakousi tu plachtu kterou měl na sobě a přešel k jeho zádům. To co jsem viděl- to co jsem viděl, jsem už nikdy vidět nechtěl. Zašité jizvy táhnouci se přes celé záda. Do hajzlu.

,,Furt je to v pořádku?" K otázce jsem přidal malý úsměv a vydal se ke dveřím které jsem tiše otevřel a následně za sebou tiše zavřel. Nechal jsem ho tam, zase. Zase bude muset být sám se svými myšlenkami, jsem hovado opravdu.

Když jsem došel do své kanceláře, chvíli jsem se zabýval důležitými papíry ve společnosti s whisky a cigaretami. Když bylo všechno hotové, došlo mi že dneska máme v plánu jet pro nové děvky, a proto jsem si zavolal Zayna do kanceláře.
.......

,,Hele tohle je prostě jak vždycky. Teď jdi sehnat tak sedm chlapů a v šest budeme vyjíždět."

,,Okay, tak zatím šéfe."

,,Táhni!"

Nejsem na Zayna hnusný, řekl bych dokonce že jsme přátelé ale furt si musí uvědomovat kdo je tu ten více nahoře.

Když odbila šestá hodina, nasedal jsem do svého žlutého mustanga a vyjel v závěsu s těma kreténama.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže po pár dnech kapitolka. Hele opravdu bych chtěla vydávat častěji ale momentálně teď chodím na brigádu a veškerý volný čas se snažím rozdělit mezi své přátelé.

Doufám že se vám kapitola líbila. Budu moc ráda za hvězdičky a komentáře- vždycky mě to neskutečně potěší.:33

Vaše (málo aktivní) Adél :33

den vydání:29.7.2023 -1:08