MEZI TAKTY

4. Aiden_Pike99

Prošla jsem recepcí a zamířila ke schodům. Vyšla jsem do prvního patra a pokračovala dál nahoru, přičemž jsem slyšela, jak někdo jde rychlím krokem směrem dolů. Nijak jsem se nad tím nepozastavovala. Jakmile jsem zahnula na další část schodiště, dotyčný mě málem srazil. Tak tak jsem se stačila zastavit a uhnout mu.
„Promiň," ozve se a pokračuje dolů. Pak se náhle zastaví a otočí se.
„Hej, to jsi ty, už jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím," řekl a flirtovně se usmál. Protočila jsem oči a ruce si založila na prsou. Vyšel zpět pár schodů, aby byl na stejné úrovni se mnou. Byl vyšší než já a musím uznat, že byl opravdu pohledný. Černé vlasy měl dokonale rozcuchané a kontrastovaly s jeho světlou pletí. Z modrých očí vyzařovalo záhadné teplo, ale při tom nesnesitelný chlad. Jeho pohled mě zneklidňoval. V ruce nesl sportovní tašku a na sobě měl rozepnutý černý kabát.
„Jo, to já taky," řekla jsem otráveně a vyhýbala se jeho pohledu. Chase se ušklíbl.
„Liv, že?" zeptal se a já přikývla, „Našla jsi včera tu svoji kamarádku?"
„Mhm, byla přesně tam, kde jsi říkal," naklonila jsem hlavu a snažila mu nedívat do očí. Nerada jsem mu přiznávala, že měl pravdu, našla bych ji i bez něho. Samozřejmě mu to vykouzlilo samolibý úsměv.
„Samozřejmě, že jsem měl pravdu," prohlásil Chase s úšklebkem, „Možná bychom mohli někdy někam zajít a probrat další ztracené kamarádky," navrhl a opřel se o zábradlí za ním. Jeho úšklebek se ještě rozšířil.
Tato otázka mě zaskočila, nevím proč, jeho nabídka mě lákala, ale má větší část byla z tohohle kluka znechucená.
„Ehm..., asi radši ne," odmítla jsem a věděla, že si všiml, jak jsem znervózněla.
„Počkej, nejsi na holky nebo tak?" podivil se ten tmavovlasý idiot.
„Ne, nejsem," řekla jsem nechápavě.
„Tak co je za problém?" rozhodil nechápavě rukama a znovu se samolibě usmál. Nechápu, co na tomhle klukovi všichni vidí.
Nevěřícně jsem se uchechtla, „Hm, já nevím, tak třeba tvoje arogance?" řekla jsem mu trošku hlasitěji, než jsem chtěla. Tenhle kluk mi začínal drásat nervy.
Chase nesouhlasně našpulil rty, mlasknul a nahodil znovu svůj svůdný výraz, „Ale prosím tě..." odfrknul si, „Nakonec podlehneš, jako každá," mrkl na mě a rychlým krokem pokračoval v cestě ze schodů.
Nevěřícně jsem se za ním dívala. To přece nemohl říct. On je snad ještě větší vůl, než jsem si myslela. „Já a podlehnout jemu? To se asi posral ne? Je to ten nejnamyšlenější tupec, co jsem kdy potkala. Já ti ukážu, podlehnout..." říkala jsem si v duchu a měla chuť do něčeho praštit.

„Angie! Neuvěříš, co se stalo!" vyhrkla jsem na ni, jakmile jsem přišla na pokoj. Rozčileně jsem odhodila svoji tašku a prudce se posadila na svou postel.
„Panebože, co?" seděla u svého stolu a vypadala, že se pokouší sníst misku kornflejků. Už nebyla tak zelená, jako ráno, a dokonce i vypadala, že dokázala nezvracet, jelikož kbelík, co tu měla je již pryč.
„Ten kretén Chase mi řekl, že mu podlehnu, jako každá jiná!" vyprskla jsem rozčileně.
„Cože?" řekla Angie nezaujatě a strčila si do pusy další sousto.
„Potkali jsme se na schodech, on se zeptal, jestli jsem tě včera našla, protože mi s tím pomohl a pak se mě zeptal, jestli bych s ním někdy někam nezašla. No a když jsem ho odmítla on mi na to naprosto arogantně odvětil, že nakonec mu stejně podlehnu, jako každá," dokončila jsem své vyprávění a zaťala jsem pěsti.
„Počkej moment," nechápala moje zrzavá kamarádka, „Chase, to je ten kluk ze včerejší párty?" zeptala se a já přikývla, „ten co mluvil s Luciou?" chtěla upřesnit a já znovu přikývla.
„Aha a kdy, že ti pomáhal mě hledat?"
„Proboha Angie! Včera, když jsi zmizela si zakouřit," rozčileně jsem máchla rukama.
„Ahá," pochopila konečně Angie, „Tak to je idiot, to máš pravdu."
„Děkuju!" souhlasila jsem rázně.
„Ale neměla bys to brát tak vážně, ten kluk si myslí, že je Boží dar lidsvu. A ty jsi silná nezávislá žena, přece tě nějakej takovej hladovej frajer nerozhodí," řekla Angie.
Pocit vzteku ze mě lehce opadl, „Myslíš?"
„Určitě," pokývala hlavou. „Nech ho, ať si myslí, co chce. Je to idiot a ty by sis ho neměla tak pouštět k tělu. Mimochodem hádej, s kým jsem před pár minutama volala o včerejší noci?"
„Netuším," řekla jsem s nezájmem a poškrábala se na spánku.
„No s Luciou, vyprávěla mi, jak se s ním vychrápala. Prý to byla jedna z nejlepších nocí jejího života a nemůže se dočkat, až si to zopakuje," zněla naprosto neutrálně, jako by to s ní nic nedělalo. A bodejť by jo pro ni a Luciu je to prostě normální sobota.
Mně se však udělalo doopravdy zle, ten kluk už nemůže být odpudivější...
„Asi jdu zvracet," prohlásila jsem.
Angie si pobaveně odfrkla, „Jo a mimochodem, jeho jsem úplně nemyslela, když jsem ráno mluvila o tom, že bys měla jít na rande."
Znovu jsem se nakrkla, „Vždyť s ním na žádný rande nejdu!" vykřikla jsem a Angie se mi smála.
„Jo vždyť já vím," pozorovala mě Angie a nepřestávala se křenit.
„Ale," vzpomněla jsem si, když jsem se uklidnila, „vlastně já asi na jednom rande dneska byla."
„OMG, no tak povídej!" ožila má kamarádka. Tak jsem jí vypověděla svou schůzku s Aidenem, nevynechala jsem jediný detail a ona u toho dojídala svačinu.
Když jsem skončila, Angie na mě nechápavě hleděla, „A dál?"
„Dál nic," řekla jsem a podívala se do země.
„Olivie, řekni mi, že jste si dali alespoň pusu!"
„Nedali," pípla jsem.
„Ale noták, to je přeci škoda, jakto že ne? Lidi se líbaj, i když toho o sobě ví mnohem míň než vy dva."
„Jeez, Angie, tak to prostě nechci uspěchat. Navíc spíš mi přijde víc jako kamarád, je s ním sranda, ale nevím, jestli tam je ještě něco víc. To asi ukáže čas," ospravedlňovala jsem se a viděla, jak Angie protočila oči.
„Ty jsi fakt beznadějná," konstatovala Angie. Já nad ní jen zakroutila hlavou a šla si po svém.

Už po zítří začíná letní semestr, a i když jsem moc volna neměla, těšila jsem se na své kamarády, které jsem celé zkouškové neviděla. A taky jsem se těšila, že se nebudu muset zaobírat takovými idioty jako je Chase. Jelikož se školou na to budu mít málo času.

Sedla jsem si s knihou, kterou jsem si dnes vypůjčila na postel a na chvilku se začetla, jelikož Angie byla ve sprše. Najednou jsem ucítila, jak mi zavibroval telefon. Zvedla jsem ho a podívala se na upozornění.
Uživatel Aiden_Pike99 vás chce sledovat. Úplně jsem na to zapomněla.
Urychleně jsem mu sledování přijala a začala ho sledovat nazpátek. Rozbušilo se mi srdce, když jsem v žádostech o zprávy uviděla jeho jméno.

AIDEN: Dnes to bylo fakt super, jsem rád, že jsme zašli na oběd, udělalo mi to hezčí den 😊
OLIVIE: Mně taky, moc se mi to líbilo.
AIDEN: To jsem rád.
OLIVIE: Jaký byl trénink?
AIDEN: Náročnej, dnes byl poslední trénink před zítřejším zápasem, tak nám trenér dost naložil. Můžeš klidně přijít, jestli chceš.
OLIVIE: Moc ráda se přijdu podívat. A nevadilo by, kdybych se zeptala Angie, jestli nechce jít taky?
AIDEN: Ani v nejmenším.

Angie zrovna opustila koupelnu.
„Hej An, nechceš jít se mnou zítra na basketbalovej zápas? Aiden hraje."
„Uuu, takže už si píšete jo?" vypískla Angie, když viděla, jak držím v ruce mobil s otevřeným chatem.
Přikývla jsem, „Takže chceš jít nebo ne?"
Na chvíli se zamyslela, „Hm, zpocený sexy kluci v tílkách? Že váháš!" Zasmály jsme se. Hned nato jsem napsala Aidenovi, že tedy obě půjdeme a on mi poslal odkaz, přes který jsem nám koupila lístky. Prý to bude docela důležitý zápas, i tak lístky nebyly kdovíjak drahé.

Pak jsme si s Aidenem začali psát trošku víc... vlastně hodně... vlastně jsem nedělala nic jiného. Jen jsem čekala na jeho další zprávu s obličejem přitisknutým k telefonu. Bylo to příjemné znovu cítit mužskou pozornost a já cítila, jak na ní začínám být znovu závislá, ale snažila jsem se tomu vzdorovat. I tak jsem cítila, jak se mi po těle rozlévá příjemné teplo, když mi na dobrou noc napsal: „Dobrou noc, Liv."