MEZI TAKTY

19. Cesta

Chase mě podpíral, zatímco jsme se pomalu sunuli ke kolejím. Příliš jsem nevnímala, ale jeho ruce na mém těle mi opravdu slušely. Každý můj krok byl nejistý, jako by se mi zem pod nohama neustále posouvala. Občas jsem zakopla o něco neviditelného nebo o kámen a pokaždé mě chytil pevněji. To, že jsem byla s ním mi vlastně ani nevadilo, naopak mě to naplňovalo zvláštním klidem.
Zakopla jsem znovu, tentokrát o svoji nohu. Chase mě skoro až nadzdvihával ze země.
„Promiň," zamumlala jsem a na okamžik se zastavila.
„Za co se omlouváš?" zeptal se a vedl mě dál.
„Asi jsem ti zničila večer... a nejspíš... i vztah," řekla jsem provinile a dlouze si zívla. Hlava mi klesla na jeho rameno a jediné, na co jsem se soustředila, bylo to, abych zůstala vzhůru.
„Cože?" Cítila jsem, jak se jeho tělo napnulo. „Tys slyšela, co říkala Lucia?"
Neodpověděla jsem hned, měla jsem pocit, že jsem slyšela něco, co jsem neměla a teď jsem to na sebe nešikovně práskla. Narovnala jsem hlavu a pokusila se zaostřit na cestu před námi. Svět se se mnou točil.
„Možná jsem jen něco zaslechla... nevím," vzdychla jsem.
Chase se uchechtl, „Williams! To se přeci nedělá poslouchat cizí rozhovory."
„Já vím," protočila jsem očima. „Ale mám pocit, že za to můžu já a mrzí mě to."
„Zase bych si tak nefandil, být tebou." Chase si mě přitiskl blíž, aby mě vyzdvihl na chodník. „Abych byl upřímný, já a Lucia jsme byli odsouzení k záhubě hned od začátku. Byla to jen otázka času."
„Jak to?" Natočila jsem k němu hlavu a prohlížela si jeho tmavé vlasy. Neměla jsem žádné zábrany, které by mě zastavily, a tak mi ruka vylítla k jeho hlavě a začala mu je prohrabávat. Chase to překvapilo. „Williams," vzdychl. Jemně mi vzal ruku a oddálil ji od svých vlasů. Zatvářila jsem se sklíčeně, ale pokračovala jsem v chůzi. Myslela jsem na to, jak moc bych si přála mu beztrestně prohrabávat vlasy bez toho, aby to bylo divné. Lehce jsem se zastyděla.
„No," pokračoval Chase, „já vztah nechtěl a ona mě chtěla asi jen pro to, aby všem, a taky sama sobě, ukázala, že to s ní není jenom o sexu. Nakonec jsem do toho šel, protože jsem si myslel, že se to třeba vyvine, ale od začátku to nebylo dobré. Bral jsem ji jen jako kamarádku a ona tím trpěla. Nemohl jsem jí dát to, co po mě chtěla, a tak jsme jen přežívali, protože jsme ani jeden nechtěl být sám." Jeho hlas mě uklidňoval, mrzelo mě, co se stalo, ale na druhou stranu jsem byla ráda. Ani nevím proč, oni dva mi k sobě nikdy neseděli. Také jsem byla velice překvapená, že se s tím otevřel zrovna mně. Možná to bylo tím, že jsem opilá a dá se se mnou lépe mluvit? Nebo tím, že si myslel, že si to stejně nebudu pamatovat?
„Takže to není moje chyba, že jste se rozešli?" řekla jsem a prohlédla si jeho obličej. Byl tak pohledný, až se mi chtělo brečet.
„Ne, Williams, tohle byla jen poslední kapka, stalo by se to dřív či později," Chase se usmál a mně se podlomila kolena. On mě zachytil a usmál se ještě víc.
„Tak to bys mi možná měl spíš poděkovat, za to, že jsem za tebe vyřešila situaci," ušklíbla jsem se.
„Ale, ale, to jsi teda rychle otočila," zvedl to jeho krásné obočí a oplatil mi úšklebek. Já jen pokrčila rameny a znovu zakopla, tentokrát o obrubník. Chase mě sice zachytil, ale až pozdě a já se skácela k zemi. Dopadla jsem na lokty, ale díky vrstvám oblečení, jsem se neodřela. Teda, alespoň jsem si to myslela.
„Doprčic," zaklel, „žiješ?"
„Mhm..." pípla jsem a s jeho pomocí jsem vstala.
„Ty mi teda dáváš, Williams." Nejspíš se lekl, jak jsem spadla, protože ztěžka dýchal a podepřel mě ještě pevněji než předtím.
„Promiň," omluvila jsem se znovu, „asi nejsem nejlepší společnost."
Chase se usmál a vedl nás dál tmou. „To bude tou whisky, jinak to s tebou není zas tak špatný."
„Pozor pane Blackwelle, málem jste mi složil kompliment!" upozornila jsem. Chase si pobaveně odfrkl a protočil oči.
„Ale vážně... dneska jsem doufala, že se trošku uvolním, upustím páru, po tom všem. Jen na jeden den nebudu tou perfektní studentkou a udělám něco, co hodné holky nedělají!" Mumlala jsem, ale opravdu jsem se snažila, aby mi bylo rozumět.
„To chápu." Díval se před sebe, na mé nohy a bedlivě hlídal, abych už znovu nezakopla.
„Ale místo toho, mě Aiden pošle pryč, zrovna, když to začínalo být zajímavé. Nevím, proč mě nenechá se chvíli bavit. Přece si to někdy zasloužím, ne?"
„Asi to myslí dobře, ale vím, co myslíš. On má rád věci pod kontrolou, a když se někdo opije, tak je nevyzpytatelný, a to se mu nelíbí. Taky jsem to zažil. On byl ten, kdo mě jednou posadil na taxi, abych mu nekazil nějakou party. Myslím, že to byla party na Kailiny narozeniny. Asi chápeš, proč jsem se tak sundal." Zasmála jsem se a pevněji mu sevřela paži.
„Ale stejně mě mrzí, že se nemůžu prostě bavit..." zesmutněla jsem a toužebně se podívala směrem k baru, který jsme míjeli.
Chase se odmlčel a zpomalil. Dlouho bylo ticho, nejspíš přemýšlel.
„Víš co?" zastavil nás a podíval se na mě s jiskřičkami v očích.
„Co?" zamrkala jsem.
„Pojď!" usmál se jemně a otočil se směrem k baru. „Jdeme si zatancovat."
V překvapení jsem otevřela pusu a pomalu jsem ho následovala. Chytl mě za ruku a vedl mě k baru, ze kterého se ozývala hlasitá hudba. Cítila jsem, jak se mi vzrušením zrychlil tep. Jeho ruka v té mé mě hřála a já se cítila, jako na obláčku.
Vešli jsme do klubu. Světla se měnila, hrála jedna známá písnička za druhou a lidé různého věku se svíjeli na tanečním parketu. Bylo tu jak hodně studentů, tak i mladších, či starších lidí. Žasla jsem nad plností klubu, kdyby mě Chase nedržel za ruku, asi bych se mu ztratila. Nohy se mi motaly, ale Chase mě vedl klubem opatrně, takže jsem ani na nikoho neupadla. Docpali jsme se až k baru, kde mě posadil na jediné volné místo.
„Jednou panáka Jacka prosím!" zakřičel na barmana.
„Já chci taky!" ohradila jsem se okamžitě, čímž jsem si vysloužila Chasovu pozornost. Zamračil se a přejel mě pohledem od shora až dolů.
„Jsi si jistá?" řekl.
„Jestli se mám bavit, tak pořádně!" Zazubila jsem se na něj a mávla na barmana, ať nám dá ty Jacky dva.
Možná, že to byla chyba, ale to posoudím až ráno.
Ťukli jsme si a rychle do sebe panáky kopli. Oklepala jsem se z hořké chuti alkoholu, pak vstala a za ruku Chase táhla na taneční parket. Hrála zrovna jedna písnička od ABBY. Našla jsem v celku prostorné místo na tančení a začala sebou trhat do rytmu hudby. Bylo to uvolňující, osvobozující a vlastně hrozně příjemné. Křičela jsem slova písničky a mrskala tělem, jak moc jsem dokázala. Chase se mi smál a napodoboval moje pohyby. Pak se mi najednou zatočila hlava, kolena se mi podlomila a kdyby nebylo Chasových silných paží, skácela bych se na zem.
„Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě a tiskl si mě k tělu. Hezky hřál a vůbec mi nevadilo, že mě sevřel do objetí. Jen jsem něco souhlasně zamumlala a užívala si jeho blízkost. Teď jsme měli obličeje tak blízko, že kdyby se jeden z nás ještě trochu přiblížil, snad bychom se políbili. Tak moc jsem chtěla, tak moc jsem mu chtěla dát pusu.