MEZI TAKTY

18. Garden party

Proboha, jak já zbožňuju svojí nejlepší kamarádku... Angie večer přišla domů, našla mě znovu v slzách, jelikož Aiden už odešel a vyzpovídala mě z toho, co se stalo. Nemohla tomu uvěřit stejně jako já. Svírala mě v pevném objetí a nadávala na porotce jako starý dlaždič. Naprosto je zpražila, nadávala jim do těch nejsprostějších nadávek a taky si utahovala z jejich mám. Neudržela jsem se a smála se. Opravdu lidi dokázala dokonale urazit, když chtěla. Pak mi udělala kakao a pustila si se mnou film. Opravdu jsem něco takového potřebovala. Měla jsem radost, že jsem měla kolem sebe takové podporující lidi. Ryanovi a Sophie jsem to napsala do skupinového chatu a ti také vyjádřili svůj nesouhlas v podobě nadávek. Trochu se mi ulevilo, ale stále jsem cítila tlak na hrudi, jak mě svíral. Nedokázala jsem si představit, že bych se šla někam ponížit znovu, ale byl to můj sen. Přemýšlela jsem, že si ale od svého snu dám chvíli pauzu a budu se soustředit na studium. Přeci jen jsem z toho už byla docela unavená. Bylo toho na mě prostě moc.

V noci jsem spala v celku neklidně, jelikož se mi vzpomínky na konkurz promítaly do snů. Zdálo se mi, že jsem místo prsou měla dva nafouklé balóny a všichni se mi smáli, co vůbec lezu na konkurz. Další sen byl o tom, že jsem se už kvůli prsům nevešla do svého trikotu a musela si kupovat nový o 3 čísla větší. A další byl o... no... vlastně si to ani moc nepamatuju, jen vím, že to byl hezký sen... možná až moc hezký.

Ráno mě Angie nechtěla nechávat samotnou, ale plánovali s Tomem nějaký výlet. A tak jsem ji přemlouvala ať jde a užije si to. Říkala, že jí to přijde od ní nefér, že mě tu nechá na pospas svým myšlenkám, ale já ji ujišťovala o tom, že jsem v pohodě a že kdyby něco, mám Aidena. To ji uklidnilo a oznámila mi, že se vrátí zítra odpoledne.
Když odešla, snažila jsem se nad konkurzem už nepřemýšlet, ale moc mi to nešlo. Doufala jsem, že pár prezentací ze školy mou neposednou mysl uklidní, ale ono ne. Nedokázala jsem se soustředit. Stále jsem přemýšlela, co bych mohla udělat pro to, abych si ještě nějak zmenšila prsa. Našla jsem nějaké cviky na YouTube a cvičila je, pak si četla nějaké stravovací tipy pro menší prsa a zrovna, když jsem koukala za kolik bych mohla prodat svou ledvinu, abych měla na operaci zmenšení prsou, mi cinkla zpráva. Ignorovala jsem ji a vyhledávala, jak se ledvina prodá na černém trhu. Byla jsem opravdu zapálená, do svého cíle. Pak mi to nedalo a najela jsem na stránky New Theater Oxford. Zveřejnili, kdo získal tu roli, o kterou jsem přišla. Byla to hezká tmavovláska, která stála vedle mě. Zkoumala jsem jí prsa a skoro bych až řekla, že je měla větší než já. Začala jsem být nepříčetná. „Ta holka se určitě vychrápala s nějakým porotcem!" Zkoumala jsem ji dál. „Vždyť má stehna jak dvě klády!" Neměla, ale byla jsem naštvaná. „Já jsem byla určitě lepší než ona!" Nejspíš nebyla. „Její jméno je jako kdyby vypadlo z bordelu. Beatrix King, tak se určitě jmenuje nějaká děvka..." Začala jsem horlivě vyhledávat její jméno a snažila se najít nějakou stopu o tom, že by to mohla být lehká děva. Místo toho jsem našla její baletní videa z různých soutěží. Byla opravdu skvělá, její pohyby byly ladné, přirozené a všechno v jejím podání vypadalo tak jednoduše. Byla jsem naštvaná a prudce zavřela laptop. „Tahle primadona mě už vytáčet nebude!"
Chňapla jsem po mobilu a přečetla si zprávu.

AIDEN: Jak se dnes máš? Je to lepší?

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidila. Já nevím? Bylo? Asi ano, ale spíš, než smutek jsem cítila vztek a beznaděj. A nedokážu říct, jestli je to lepší nebo horší.

OLIVIE: Nevím, asi jo.
AIDEN: Tak to je super, neboj se, zlepší se to ještě víc, uvidíš.

Odepsal mi v podstatě okamžitě. Já si jen zapnula Tik Tok a projížděla videa s roztomilými pejsky.
Zanedlouho mi přišla další zpráva.