MEZI TAKTY

7. Šťastně až na věky

Před skončením posledního semináře jsme se měli zapsat do skupin na laborky. Tlačila jsem se skrz hordu lidí ke katedře, abych sebe a své kamarády mohla zapsat na jeden termín. Ian zrovna dopisoval své jméno, a tak jsem rychle chňapla po jeho tužce a prohlédla si papír.
„Jestli ještě nevíš, kam chceš, tak dej tu propisku radši někomu schopnějšímu," objevil se vedle mě ten osel a chňapl po tužce. Vyhnula jsem se jeho ruce a rychle napsala tři jména na první termín, co mi přišel pod ruku.
Vítězoslavně jsem se usmála a podala mu propisku.
Chase se pobaveně uchechtl, „Nevěděl jsem, že se ti líbím tak moc, že se mnou chceš chodit na laborky."
Zděšeně jsem se znovu podívala na papír. Já jsem trubka, napsala jsem nás na stejný termín jako má tenhle idiot. Ian ho musel zapsat přede mnou a já byla tak rozrušená, že jsem si toho nevšimla.
Zalapala jsem po dechu a snažila se dostat k tužce, kterou Chase již předal dalším spolužákům, abych se mohla škrtnout a napsat jinam. Ale než se tak stalo, v žádném termínu už nebyla tři volná místa. Byla jsem v koncích. On se jen pobaveně díval a nejspíš si i užíval, jak moc rozložená jsem byla. Probodla jsem ho pohledem.
„Vsadím se, že si to spolu moc užijeme," přišel ke mně blíž až jsem ucítila jeho vůni. Moje srdce se rozbušilo, jeho vůně byla navzdory všemu ta nejhezčí, co jsem kdy v životě cítila. Nohy se mi zachvěly, sevřela jsem pěsti a zavrčela: „Budeš litovat, že jsi mě, kdy poznal!"
„Oh Williams," řekl pobaveně, „ale to už přece lituju," mrkl na mě, pokynul hlavou Ianovi a vyšel ze dveří učebny.

Konečně jsem se dostala po škole na kolej. Unaveně jsem se svalila na postel a chvíli jen koukala do stropu. „Tenhle semestr nezačal úplně podle mých představ..." říkala jsem si v duchu a snažila se zpracovat všechno, co se stalo. Náhle mi zavibroval telefon.

AIDEN: Jaký jsi měla první den školy?

Vzdychla jsem. Nechtělo se mi už mít nic s těmihle basketbalisty. Měla jsem toho po krk. Ale na druhou stranu, Aiden za nic nemohl. Je to v celku milý kluk a kdo ví, o jaký poklad bych mohla přijít, kdybych ho poslala do háje. A tak jsem odepsala.

OLIVIE: Nic moc, co ty?
AIDEN: Já celkem v pohodě.
AIDEN: Jak to, že jsi měla špatný den, stalo se něco?
AIDEN: Nebo nechceš si o tom popovídat venku? Mohli bychom se jít projít po Jerichu.
OLIVIE: To zní fajn.
AIDEN: Tak za 10 minut jsem u tebe.

Na předměstí Jericho jsem už opravdu dlouho nebyla. Nebyl důvod, je to celkem daleko od kolejí a nemívám nikoho s kým bych si tam mohla zajít. Ale Aiden měl vlastně velmi dobrý nápad, procházku kolem řeky jsem po tomhle dlouhém dni opravdu potřebovala.
„Tak povídej," pobídl mě Aiden a starostlivě si mě prohlédl.
„No, kde začít...," zamyslela jsem se, a pak začala vyprávět. Řekla jsem mu všechno a znovu se u toho naštvala.
„Tak to mě mrzí. Já... moc se za něj omlouvám... nevím, co mu přelítlo přes nos, on se normálně k holkám chová úplně jinak," zatvářil se smutně Aiden, když jsem skončila s vyprávěním.
„Proč jsi mi vlastně neřekl, že má stejný obor jako já?" řekla jsem nechtěně nastartovaně.
„Eh, no... mně to asi nějak nedošlo, promiň," omlouval se.
„A proč vlastně není o ročník výš jako ty? Vždyť jste stejně staří, ne?" ptala jsem se s nadějí, že to nebudu muset trpět napořád.
„On přestoupil z Cambridge. Chasovi minulý semestr nabídli basketbalový stipendium, ale musel by hrát za Oxfordský univerzitní tým, a tak se sem přestěhoval a začal chodit na Oxford. Bohužel mu neuznali všechny předměty ze druháku a tak musí nějaký předměty z druháku dělat znovu, přičemž je technicky v třeťáku," vysvětloval.
„Hm...," zamručela jsem, „takže se mu moc vyhýbat nemůžu..."
„Určitě s tebou nebude chodit na úplně všechny předměty, uvidíš. A já s ním zkusím promluvit," snažil se Aiden.
„Ne!" bránila jsem mu, „to určitě nedělej, ještě by si myslel, že se za tebe schovávám nebo tak. Já si to vyřeším sama."
„Dobře, dobře, tak jak chceš, ale kdybys chtěla, tak jsem tu pro tebe," usmál se Aiden.
„Díky," řekla jsem potichu.
Začal mi povídat o svém prvním dnu, který nebyl tak tragický jako ten můj, a pak se rozpovídal o svém dalším kamarádovi, který s ním také chodí na inženýrství. Musím se přiznat, že jsem ho moc neposlouchala, i když jsem se strašně snažila, takže jsem ani nepostřehla jméno jeho kamaráda. Po nějaké době chůze jsme se rozhodli posadit se na lavičku. Venku bylo příjemně chladno a slunce svítilo. Byl nádherný den. Seděli jsme vedle sebe chvíli mlčky a jen si užívali pohled na řeku.
„Tady je nádherně," vydechla jsem.
„To je," přikývl.
Usmála jsem se na něj a položila mu hlavu na rameno. Měla jsem pocit, že je teď ta pravá chvíle mu vynahradit svoji pochmurnou náladu. Věděla jsem, že dnes se mnou nic není, ale opravdu jsem se snažila, starosti hodit za hlavu.
Na jeho rameni jsem se cítila tak dobře, jak to jen šlo, dobře mi dělala i jeho blízkost a teplo jeho těla. Tak dlouho jsem nic z toho necítila, až jsem naprosto propadla pocitu bezpečí a ochrany. Na chvíli jsem zavřela oči. Cítila jsem, jak si svou hlavu položil na tu mou. Na několik okamžiků jsme tam jen tak seděli a jen jsme vnímali jeden druhého.
„Liv?" oslovil mě Aiden a napřímil se.
„Hm?"
„Je tu něco, co ti musím říct," začal a já se nervózně také narovnala.
Aiden se vyhýbal mému pohledu. Položila jsem mu jemně ruku na paži, abych ho uklidnila.
„Co se děje?"
„Nic to vlastně není, ale chci k tobě být upřímný," Aiden se na sekundu odmlčel.
„Než mezi námi začne něco víc, měla bys vědět, že jsem před tebou měl vážný vztah," začal.
„Byli jsme spolu přes čtyři roky a... myslel jsem, že to už bude navždy, ale ona mě opustila. V podstatě mi ze dne na den zmizela ze života."
Nadechl se a pokračoval, „Bylo to fakt těžký se z toho dostat, ale nakonec jsem to dokázal hlavně díky..." polkl, protože věděl, že jsem jeho jméno slyšet nechtěla, „Chasovi a sestrám. A teď ten důvod, proč ti to vlastně říkám... Kayla je tady ve městě. Objevila se z ničeho nic a snažila se mě kontaktovat. Prý udělala chybu a chce mě zpátky."
Zamrkala jsem, „A jak to vnímáš ty?"
„Nemám v úmyslu se k ní vracet, snažím se jí vyhýbat, jak jen to jde ale... Kayla je komplikovaná osoba, když si něco nasadí do hlavy, je hrozně umíněná a odhodlaná to získat. Bojím se, aby neudělala nějakou hloupost a nezkusila nás rozeštvat," pokračoval. „Nechci, aby tě to někdy nějak překvapilo. A vím, že je to ještě moc brzo, ale já bych tě nechtěl ztratit, kvůli někomu jako je ona... I když je to možná celý blbost, protože ty to třeba takhle necítíš, ale Liv, líbíš se mi, vlastně fakt hodně a upřímně doufám, že já tobě taky. Protože jinak by celej tenhle monolog byl úplně k ničemu," dokončil svou výpověď Aiden.
Chvíli jsem byla potichu a zpracovávala všechny informace, které na mě právě vychrlil. Líbilo se mi, že o tom dokázal takhle otevřeně mluvit, udělalo to na mě opravdu dojem. Jeho ex je pěkná mrcha, ale tak která ex, nebo který ex, není, že? Hřálo mě u srdce, že mu na mně tolik záleží. Také mě ohromilo, že mi to vlastně vůbec řekl, a ještě vyslovil své pocity vůči mně, což bylo od něj opravdu vyspělé. Sečteno potvrzeno, tenhle kluk je naprosto skvělej a momentálně mu chci dát strašně velkou pusu. Žádný kamarádství, to ať jde do háje, tenhle kluk je fucking husband materiál.
„Vážím si toho, že jsi mi to řekl," usmála jsem se na něj a vzala ho za ruku, „i když jsi na sebe řekl víc, než jsi asi chtěl, musím říct, že to na mě udělalo dojem. Myslím, že to s tvou ex určitě vyřešíme a... asi nemůžu reagovat už jinak, než ti dát pusu."
Aidnova tvář se rozzářila, na tváři se mu objevil široký úsměv. Vzal mě za tvář a přitáhl si mě do polibku. Byl to krásný vášnivý polibek, rukama jsem mu vjela do vlasů a užívala si jeho každý dotyk.
„Takže," odtáhl se najednou Aiden, „znamená to, že se ti taky líbím?"
Pobaveně jsem odfrkla a políbila ho znovu.
„To beru jako ano," zamumlal mi do rtů a přitáhnul si mě ještě blíž.