MEZI TAKTY

17. Konkurz

Usnula jsem až k ránu. Sice jen na chvíli, protože Angie měla hodiny již od rána a vzbudila mě dřív, než bylo nutné, ale doufala jsem, že to bude stačit. Zkoušela jsem pak ještě znovu zabrat, ale nebylo mi to nic platné. Mozek se mi rozjel a já nedokázala přestat přemýšlet. Myslela jsem na dnešní noc. Byla jsem zmatená z toho, co jsem najednou cítila. A nelíbilo se mi to. Stále jsem si opakovala, že jen skáču na Chasovu hru „dostanu tě, kdykoliv budu chtít" a snažila se tomu nepropadat. Vždyť je to celé jen jeho trik. Ale proč by to dělal? Nedávalo to žádný smysl. Proč by mě chtěl „dostat", když je teď ve vztahu s Luciou a já s jeho nejlepším kamarádem... Jo to byla další věc, Chase je Aidenův NEJLEPŠÍ KAMARÁD! Takže cokoliv jsem začínala k Chasovi cítit, bylo nepřípustné! To se přece nedělá! Taky by Chase určitě neudělal nic, čím by Aidenovi ublížil. Tak či tak, musela jsem se začít Chasovi vyhýbat. Takhle to dál nešlo. Musela jsem se svými city začít bojovat. Navíc, to určitě žádné city nejsou, jen poblázněné myšlenky nad hezkou tvářičkou. Vždyť už teď mám všechno, co jsem si na klukovi přála. Aiden je přeci perfektní. Ty pochybnosti, co mám jsou jen dočasné a určitě se to spraví, přeci je má na začátku vztahu každý ne? Problém ale byl ten, že já a Aidenem už za pár týdnů budeme 3 měsíce spolu a už teď se chováme, jak po 10 letech manželství. Nevím, jestli to je správné nebo ne, ale rozhodla jsem se to zatím nezjišťovat. Já na Chasovu hru nepřistoupím a budu odhodlaná se mu postavit!
Vzdala jsem tedy mé pokusy o spánek a radši vstala, abych měla víc času na přípravu do školy a nemusela tolik myslet.

Konkurz byl až odpoledne, takže jsem měla v podstatě celou půlku dne na to se psychicky připravit. Nejlepší moje psychická příprava byla, na to vůbec nemyslet. S tím mi pomáhal Ryan a Sophie, kteří mě zásobovali novými a novými informacemi o jejich vztazích. Ryanovo rande šlo prý skvěle, a že se nemůže dočkat, až ho znovu uvidí. Sophie teď uvažovala o tom, že napíše jednomu klukovi, kterého znala z baru. Nevěděla však, jestli je to dobrý nápad a potřebovala konzultaci. Oba dva mi pomáhali zapomenout na mou nervozitu a taky mě rozptylovali od známé tmavé čupřiny, která seděla jen pár metrů ode mě. Choval se jako by nic, jako kdyby mě včera naprosto neodrovnal svými slovy a nedodal mi tak moc potřebnou podporu. Snažila jsem se na něj nezírat a držet se svého plánu. Ale ignorovat ho mi moc nešlo. Byl na to až moc hezký. Když se střetnul s mým pohledem, měla jsem pocit, že se na okamžik jemně usmál a já neskutečně rychle zčervenala. Nesnášela jsem se za to a ještě víc, když jsem musela říkat svým kamarádům, jak jsem šťastná s Aidenem a že nám to krásně funguje. Nechtěla jsem jim říkat o tom, co se mi honilo hlavou, myslím, že by to nepochopili, ale probrat to s někým jsem opravdu chtěla. Dnes na to ale nebyla vhodná doba.

Do divadla jsem dojela třičtvrtě hodiny před začátkem konkurzu. Doufala jsem, že ocení mou svědomitost. A možná by to i udělali, kdybych nebyla jedna z 50, která měla naprosto shodný nápad. Před divadlem bylo nacpáno a u hlavního vchodu se začala tvořit dlouhá fronta. No, ještě, že jsem přijela dřív.
U vchodu si zapsali mé jméno a roli, o kterou se ucházím a poslali mě do příslušné šatny. Měla jsem hrozný strach, nejen z toho, že jsem byla poprvé sama na novém místě, ale i z lidí kolem, kteří vypadali mnohem sebevědoměji, profesionálněji a talentovaněji než já.
V šatně, do které jsem byla přidělena, panovala veselá nálada, družnější lidé se už stihli seznámit a sdělovali si své zkušenosti s divadly. No a pak jsem přišla já s nulovými zkušenostmi. Uklidňovala jsem sama sebe, že každý musí přece někde začít a pro mě to začíná tady. Do konverzace jsem se moc nezapojovala, spíše jsem byla ostýchavá a tiše jsem poslouchala. Zanedlouho přišli nějací pořadatelé a vyvěsili seznamy skupin, ve kterých budeme tancovat a časy, kdy přijdeme na řadu.
Co jsem tak pochopila, tak z každé skupiny vyberou 2-3 uchazeče, kteří pak vytvoří další skupiny až jim zbyde jen jedna skupina, ze které vyberou jednoho člověka, plus dva náhradníky. Přičemž na moji roli je 10 skupin po 6. No, šance mám mizivé, ale jako první krok je to skvělé.